Ve sportu jsem byla lepší než Marie. Jen v běhu měla lepší výsledky. A pak dostala ty skvělé boty, v nichž by atletické závody určitě vyhrála.

V dnešní době, kdy se to obchody všemožných módních značek kolem nás jen hemží, musí být obtížné si představit, jak těžké bylo kdysi získat opravdu kvalitní sportovní výbavu, zejména boty.

S nejlepší kamarádkou Maruškou jsme byly dobré v tělocviku, byly jsme skvěle sehraná dvojka ve volejbalu a vybíjené. Tam jsem byla dokonce lepší já, Marie měla zase lepší výsledky v atletice.

Když jsme chodily do deváté třídy, vyslala naše škola nás dvě na atletické závody základních škol našeho okresu. Byly jsme z vesnice, tak to byla pro nás velká pocta. Naše učitelka tělocviku si na tom moc zakládala, a tak nás začala trénovat. Každý den po škole jsme trávily dvě hodiny v tělocvičně a na hřišti.

Nesmí vyhrát!

Marie měla v běhu výsledky, které slibovaly, že by mohla pro naši školu získat nějakou medaili. A tak se škola plácla přes kapsu, a koupila jí v Tuzexu skvělé běžecké boty! O takových se nám mohlo v té době jenom snít!

Marie si je nemohla vynachválit, že se jí v nich parádně běhá, že jí ty boty k běhu přímo vybízejí − a také se její časy opravdu ještě zlepšily. Proč ona, a ne já? Nemohla jsem z toho v noci spát.

Přišlo mi to jako velká nespravedlnost, dostala lepší sportovní vybavení, přitom já jsem stejně dobrá, jako ona. A tak se v mé hlavě zrodil ten nešťastný plán! Ty závody nevyhraje! A okolnosti mi nahrály.

Na závodech v našem okresním městě byl takový zmatek, že mi nedalo práci ty boty tajně vzít a schovat tak, aby se do závodu nenašly. Marie byla bez bot, nějaké si sice s brekem půjčila, ale doběhla v nich až pátá. Hřálo mě to u srdce.

Neodpustí nikdy?

Pátrání po botách se rozpoutalo až po závodech. Našly se ve sklepě školy, kde akce probíhala. Kde se tam vzaly, nikdo nezjistil. A já, husa hloupá, se tehdy Marii zlomyslně smála, že bez bot nevyhrála.

„To tys ty boty sebrala!“ vybafla na mě, a já nedokázala odpovědět. Dívala se mi do očí, a bylo jí to jasné. Tehdy naše přátelství skončilo. A ani po letech mi ten podraz neodpustila.

Kateřina (60), střední Čechy