Věřila jsem mu na slovo. Později uplatnil svoje výjimečné charisma i na moje známé. Byl to podvodník všemi mastmi mazaný!

Nebýt mojí všímavosti, obalamutil by nás všechny! Byl to na první pohled nenápadný chlap. Přistěhoval se úplně znenadání a nebydlet hned vedle mě, ani bych si nevšimla, že v našem domě někdo přibyl.

Úplně mě omámil

Změna nastala, když na mě poprvé promluvil. Měl tak charismatický hlas, že jsem se úplně roztřásla. Nikdy jsem takový pocit nezažila. Podíval se mi zpříma do očí a já cítila, jak podléhám jeho vlivu. Bylo to, jako kdyby mě očaroval. Zhypnotizoval!

„Promiňte, ale nemohu se nezeptat. Léčíte se s ledvinami? Ne? Tak to byste měla. A okamžitě! Za pár dní už by mohlo být pozdě!“ řekl klidně, ale naléhavě. Uvědomila jsem si, že už mě několik dní bolí v zádech. Co když má pravdu?

Ten záhadný muž, když viděl moje váhání, mi pokynul rukou směrem ke svému bytu, a vyzval mě, abych vstoupila. Všude rudý samet a zlaté rámy obrazů. I koberce byly temně rudé jako krev.

Vyčetl mi všechno

Usadila jsem se na krajíček židle. On mi sáhl na čelo a chvíli držel moji ruku. Potom se šel umýt a přinesl nějaké byliny. Prý je mám užívat zamíchané do ovesné kaše. Znatelně se mi ulevilo. Bylo po bolestech! Druhý den na mě zaťukal.

Vyjmenoval vše, co dělám špatně. „Jíte maso, pijete sladké nápoje, nepostíte se, cpete se cizokrajným ovocem,“ řekl téměř znechuceně. Potom prohodil, že je věštec a pokud budu mít zájem, seznámí mě s budoucností.

„Ale moje cena je dva tisíce za hodinu, jinak to nejde, jsem po konzultaci vyčerpaný.“ Ihned jsem souhlasila. O svém neobvyklém zážitku jsem poreferovala svým třem kamarádkám. Byly to „holky“ stejně staré a znaly jsme se už hodně dlouho.

O sobě jsme věděly snad všechno, a naše přátelství přežilo i leckteré těžké zkoušky. Měly jsme totiž odlišné názory snad na všechno. Na politiku, způsob života i výchovu dětí. Ale možná právě proto jsme se měly tak rády!

Hrál na mě divadlo

„Je to podvodník, to je jasné,“ řekla přesvědčivě Alena, ale Helena jí, dle svého zvyku, odporovala: „A co když ne? Přece mezi nebem a zemí existuje mnoho nevysvětlitelných věcí. Já bych tam k němu šla. A víš co?

Objednej mě u něho taky.“ Po několika dnech váhání jsem se u věštce objednala. Nestačila jsem se divit. Měl už pod svými křídly nemálo oveček! Sousedy, jejich známé, lidi z vedlejšího paneláku a kdoví, koho ještě. „Někam vás ze staré známosti vmáčknu. Bylo to hned večer, ale až skoro v jedenáct!“

Vystrašil mě

Byla ve mně malá dušička, když se koukal do té svojí koule. Byla velká a na zlatém podstavci. Oblečený byl v temně modrém plášti a na očích měl černé brýle. Prý aby ho nic nerušilo. Mlčela jsem a on taky. Jen zíral do koule a různě ji otáčel.

Potom ji zakryl a vzdychl. „Moc dobré to není!“ Úplně se mi zastavilo srdce. „Ovládá vás někdo z minulosti. Našeptává negativní myšlenky. Zbavím vás toho ducha, ale je to drahé.“ Mlčela jsem. Ochromila mě čirá hrůza. Jen jsem vykoktala, že si to rozmyslím. Ono to vymítání totiž mělo stát téměř dvacet tisíc!

Hledala jsem důkazy

„Nesmysl. Příště jdu s tebou já a budu u toho!“ slíbila Alena a Helena ji tentokrát podpořila: „Jdu taky!“ Napadlo mě, že by si mohly nechat věštit a já mu mezi tím trochu prošmejdím byt. Mým plánem byly nadšené. Prý netušily, jak jsem odvážná!

Šmejdění dopadlo překvapivě. Plná lednička masa a jitrnic, asi z nějaké zabíjačky. Mnoho lahví alkoholu, notně drahého. Tak to vypadalo u věštce. Měla jsem nu takhle říkat. Prý není nějaká obyčejná kartářka! Věštec asi taky nebyl. Spíš podvodník.

Pravdu měla skeptická Alena, jako už mnohokrát. Vše jsem důkladně vyfotila. Potom jsem předstírala nevolnost, vyzvala kamarádky, aby přerušily sezení a odešly se mnou.

Udělala jsem mu ostudu

Na pana podvodníka jsem se jen ledabyle otočila: „Tak my se máme postit a vy se cpete jitrnicemi? Koukejte mi vrátit peníze!“ Lekl se a zpoza stolu vytáhl obálku s penězi. Vysázel mi vše do poslední koruny, ale mně to nestačilo.

Představila jsem si, kolik lidí asi stačil obrat. Ukázala jsem na svůj mobilní telefon a řekla: „Těšte se!“ Doma jsem vše vytiskla a dala Aleně, aby mi fotky pořádně zvětšila, protože jsem to neuměla.

Brzy ráno mi přinesla krásné fotografie jitrnic, masa i lahví. Vše jsem s náležitým textem rozvěsila u našeho vchodu. A taky u několika vedlejších. Jeden paklík fotek jsem odnesla i na policii. Přála jsem tomu podvodníkovi vězeňskou stravu i ubytování!

Milena P. (66), Ostrava