Jak se říká, za bezvětří je každý hrdina a charakter lidí se projeví až v bouřce. Platí to také pro manželské vztahy.

Zatímco řada mých známých řešila různé manželské nebo vztahové problémy, já jsem své manželství mohla označit jako klidné a spokojené. S Liborem jsme se skoro nikdy nehádali, všechno plulo tak nějak v pohodě. Také na nás ale jednoho dne začala dopadat vážná krize.

Spolehlivý partner

Libor, můj muž, nepatřil zrovna k mužům, kteří se hrnou do něčeho nového. Vážil si starých tradic, nerad věci měnil, v tom jsem byla jeho pravý opak, ale na druhou stranu na něho bylo ve všem spolehnutí.

Měl také smysl pro čest a spravedlnost, byl mi po celý náš vztah vždycky oporou. Libor byl také hodně cílevědomý a pracovitý, a to dokonce i v době, kdy jsme se spolu seznámili na přednášce na vysoké škole. Studoval dnem i nocí, aby z něho něco bylo.

A to se mu také podařilo. Jenže si kvůli tomu v náročné práci, kterou vykonával, nadělal i hodně nepřátel. Dělal vedoucího důležitého úseku. Problémy začal mít ve chvíli, kdy se svět modernizoval a na pracoviště přišly počítače a s nimi potom i internet. To byla změna, na kterou nebyl připravený.

Moderní doba manžela dohnala

Manžel se snažil přizpůsobovat, i když to nenesl moc lehce. Všechny změny komentoval s tím, že v minulosti se daly věci dělat jednodušeji. Liborovým zástupcem byl Zdeněk, který byl o dost let mladší.

Vídala jsem ho pravidelně na vánočních firemních večírcích, kam si mohli zaměstnanci přivádět i své partnery. Když jsem se dala se Zdeňkem na jednom takovém večírku do řeči, zneklidněla jsem. Bylo totiž evidentní, že můj manžel nějak přestává stačit tempu doby.

Nové postupy a metody pro něho byly příliš obtížné. To hlavní, co ho zatím v zaměstnání na jeho pozici drželo, byly dlouholeté zkušenosti. Reálně tu však byla hrozba, že bude muset vykonávat jinou práci.

Věčně byl podrážděný

Zkusila jsem si na toto téma doma s Liborem promluvit. Nebylo to nic snadného, protože v poslední době byl manžel dost nervózní, podrážděný a hádal se kvůli každé maličkosti. Z mé strany k tomu neměl žádný důvod, takže bylo jasné, že ho rozčiluje něco v práci.

Nyní jsem už věděla, co to je. Nechala jsem si náš rozhovor až na dobu po Vánocích. Dopadlo to špatně. Libor měl pocit, že na něho útočím a nestojím na jeho straně. Bylo mi to líto, protože jsem se mu pouze snažila pomoci a nabídnout mu jiný, nezaujatý pohled.

Od té hádky se mezi námi začalo vytvářet nepříjemné napětí, které neustále rostlo. Už jsem se ani neodvažovala zeptat se svého muže, jak se měl v práci a co je nového. Předtím odpovídal většinou ochotně, nyní by mi jen něco odsekl.

Uběhlo několik měsíců a došlo k tomu, o čem mluvil Zdeněk na vánočním večírku. Libora skutečně sesadili z jeho funkce a tu získal právě Zdeněk.

Obviňoval mě i před dětmi

Manžel to strašně těžce nesl a začal všechno klást za vinu mně. Tvrdil, že mu schválně snižuji sebevědomí, že ho za jeho zády určitě pomlouvám a že cítí, jako by doma nebyl vítán. Byly to samozřejmě všechno nesmysly.

Snažila jsem se nejprve bránit, ale pak jsem to vzdala. Jenom jsem vždy přestala komunikovat. V duchu jsem doufala, že se jedná jen o dočasnou situaci a že Libor nakonec pochopí, jaká je skutečnost.

Věřila jsem, že se smíří s tou změnou role v práci, případně si najde jiné zaměstnání. Jenže on byl vždycky dost tvrdohlavý a pokračoval dál v mém obviňování. Tvrdil takové věci dokonce i před našimi dětmi nebo před návštěvami. Nikdo mu to tak úplně nevěřil, protože lidé znali nás oba.

Jak to bude dál?

Bohužel tím, kdo věřil těm slovům nejvíc, byl právě Libor. Sám sebe utvrzoval v tom, že jsem ho nějakým způsobem zradila. Měli jsme za sebou skoro třicet let manželství, kdy nás jen tak něco nezlomilo.

Nyní se zdálo, že si to můj muž už ani neuvědomuje a že se rozhodl všechno zkazit. Mrzelo mě, že si odmítá připustit pravdu.

Kdyby se dokázal v práci lépe přizpůsobit nebo kdyby si našel jiné místo, odpovídající jeho přístupu, tak by bylo zase všechno v pořádku. Připravovala jsem se na všechny možnosti, včetně rozvodu, i když jsem si ho nechtěla vůbec připustit.

Nová práce zachránila náš vztah

Moje trpělivost ale nakonec přece jenom přinesla ovoce. Libor z práce odešel a nastoupil do firmy k jednomu kamarádovi.

Tím se zklidnil, opět získal ztracené sebevědomí a následně se z něho začal znovu stávat ten pozorný, vnímající a milující partner, jakým byl dřív.

Když mi pak jednoho dne na usmířenou přinesl obrovskou kytici růží, netušil, že já jsem mu ve svém srdci odpustila už dávno.

Zuzana B. (60), Ústí nad Labem