S manželem jsme se těšili, jak si užijeme pár týdnů klidu na chalupě uprostřed lesa. Už první noc jsme ale hrůzou skoro nespali.

Když jsme si na léto s manželem Petrem pronajali odlehlou chalupu v lese, nevěděli jsme, jaké hrůzy tam prožijeme. Pochopili jsme, že některá místa mají své tajemství, které přetrvává i dlouhá desetiletí.

Letní dovolená

Místo odpočinku a vytouženého klidu nás na chalupě pravidelně probouzel tajemný křik. Hned první noc přišlo takové probuzení, jaké bych nikomu nepřála! Dokud s námi na dovolenou jezdili naši potomci, cestovali jsme nejraději do zahraničí.

Později se syn a dcera osamostatnili a my s manželem, i vzhledem ke zdravotním problémům, jsme upřednostňovali poklidnou letní relaxaci v našich luzích a hájích.

Ideální by bývalo bylo, kdybychom měli sami nějaké rekreační stavení, ale na koupi takové nemovitosti jsme bohužel neměli našetřeno dost peněz. Naštěstí se dá v dnešní době chalupa nebo chata vypůjčit či pronajmout docela snadno.

Chalupa, kterou jsme si vybrali toho roku, o kterém chci psát, ležela poměrně hodně stranou od lidí. Vedla tam sice elektřina, ale jinak to bylo místo dost mimo civilizaci. Takové, kam chodí dávat lišky dobrou noc, jak praví známé přísloví.

Chalupu jsme si nakonec pronajali

S Petrem, mým manželem, jsme o jejím pronájmu na tři týdny dost dlouho přemýšleli a sepisovali pro a proti. Na jednu stranu to bylo opravdu lákavé pro nás lidi z města, protože oproti ruchu velkoměsta tam určitě byl absolutní klid.

Na druhou stranu jsme se ale trochu obávali, co by se dělo, kdyby se něco špatného přihodilo. Neměli jsme na mysli nějaký zločin, spíš nečekané zdravotní komplikace. Nakonec jsme to ale přece jenom riskli a chalupu jsme si pronajali.

Místo pro odpočinek

Byli jsme si ji nejprve prohlédnout nanečisto a naše obavy přece jenom trochu vyprchaly. Vystřídalo je spíš nadšení. Jednalo se skutečně o ideální místo pro odpočinek.

Když jsme pak jednoho červencového odpoledne přijeli s klíči na místo, kde budeme další tři týdny doma, cítila jsem se jako znovuzrozená. Mělo mě to ovšem brzy přejít.

Probudil mě křik

Ještě to samé odpoledne jsme si s manželem udělali malou procházku po okolí. Večer byl pak příjemně teplý, takže jsme nechali na noc otevřená okna. Usnula jsem poměrně brzy, ale v noci mě něco probudilo.

Nejprve jsem nevěděla, co to bylo, pak jsem to ale hned pochopila. Zvenku se ozval děsivý ženský křik. To už se vzbudil i Petr.

Klepala jsem se strachy

Oba jsme byli vyděšení. Křik se ještě dvakrát opakoval, potom náhle nastalo hrobové ticho. Mysleli jsme si, že se někde blízko stalo něco strašného. Manžel si dodal odvahy, vzal baterku a šel se podívat ven. Já jsem se zatím v chalupě klepala strachy.

Manžel se po chvíli vrátil, ale nic podezřelého nenašel. Dlouho jsme pak nemohli usnout, ale nakonec nás únava přemohla. Křik se té noci už neopakoval.

Prozkoumali jsme celé okolí

Druhý den jsme vedli debatu o tom, jestli je bezpečné v chalupě nadále zůstávat. S Petrem jsme dopoledne prošli celé široké okolí, ale nezaznamenali jsme žádné stopy, které by byly důsledkem toho ženského křiku.

Dospěli jsme nakonec k závěru, že by byla hloupost předčasně odjíždět. Ale odjet jsme raději měli…

Hrůza se opakovala

Ještě toho dne, pozdě večer, se všechna ta hrůza z předchozí noci opakovala. Tentokrát jsme ještě nespali. Zpočátku jsme se opět vyděsili, ale pak manžel vyslovil myšlenku, že tu někde nablízku prostě straší.

Já jsem byla ještě víc při zemi a říkala jsem, že si z nás možná někdo jen dělá nepěknou legraci. S divoce bušícími srdci jsme zůstali v chalupě a do rána jsme téměř oka nezamhouřili. V následujícím týdnu se křik zopakoval ještě dvakrát.

Nepřimělo nás to k odjezdu, už jsme to s Petrem nepovažovali za nic hrůzostrašného, ale s tou záhadou jsme si oba lámali hlavy. Manžel se pak rozhodl vydat se do nejbližší vesnice a zeptat se místních lidí, zda by o tom něco nevěděli.

Tragický osud místní dívky

Když pak přišel, viděla jsem mu hned na očích, že se dozvěděl něco zajímavého. Za první republiky se v těch místech skutečně stal zločin. Nějaký tulák přepadl místní mladou dívku, která se v podvečer vracela domů od příbuzných z vedlejší vsi.

Od té doby prý její duch straší lidi, většinou ty, kteří o této historce nic nevědí a které chce na sebe upozornit.

Zbylé noci byl už klid

Nikdy jsem sice moc na podobné strašidelné jevy nevěřila, ale na chalupě jsem je zažila na vlastní kůži, takže jsem změnila názor.

Zajímavé bylo, že od chvíle, kdy jsme znali příčinu toho šíleného křiku, už se do konce našeho pobytu ani jednou neozval a my jsme si nakonec mohli zbylé dny dovolené užít v klidu a pohodě.

Veronika J. (60), České Budějovice