Je to hodný a veselý kluk. V cestě do Prahy za štěstím jsme mu nebránili, protože jsme ho dobře vychovali. Přesto nás ještě překvapil.

Matyáš je můj nejstarší vnuk. Byl odjakživa hotové zlatíčko, ve škole se dobře učil, byl hodný a ochotný každému pomoct. Nebyl snad člověk, který by ho neměl rád. Když přišel krátce po maturitě s tím, že si našel práci v Praze, nebránili jsme mu.

I když jsme měli strach. Raději bychom ho měli samozřejmě doma. Kluk z vesnice? Praha ho určitě semele, skočí tam kvůli své dobrotě na špek nějakému podvodníkovi nebo se dá na šikmou plochu. To všechno se nám honilo hlavou, když odcházel.

Jen s batohem, ve kterém byly buchty od mámy, a se širokým úsměvem.Matyáš byl tak šťastný, když se s námi loučil. Těšil se na nový život a nové šance! „Brzy se uvidíme!“ Dával mi pusu na tvář a já ho hladila po vlasech.

Vnuk se rychle v Praze zabydlel, v nové práci se mu líbilo. První víkend přijel nadšený. V neděli mu jeho máma navařila a napekla na celý týden. Za vše poděkoval a rozloučil se s tím, že přijede až na Vánoce. Týden před Štědrým dnem ale zazvonil telefon.

V nemocnici

Volali z pražské nemocnice, že náš Matyáš u nich leží po dopravní nehodě. Napadlo nás to nejhorší, naskákali jsme do aut a vyrazili do Prahy. Brečela jsem celou cestu jako želva.

Vrazili jsme v hrůze na pokoj, kde vnuk ležel − a tam nás přivítal jeho úžasný úsměv… Matyášovi nebylo v podstatě nic, vlastně tam byl jen na pozorování, neboť dostal ránu do hlavy a měl pár odřenin. Mohl za to dobrý skutek, to jeho dobré srdce.

Hrdina dne

Starého pána přivřela tramvaj v zadních dveřích prvního vozu a Maty se ho snažil vyprostit. To se mu podařilo, ale sám spadl na zem, jen díky své mrštnosti nedopadl pod druhý tramvajový vůz, ale praštil se do hlavy.

Svým činem se stal hrdinou dne a díky děkovnému dopisu starého pána se o jeho dobrém skutku dozvěděli i u něho v práci. Tolik jsme se báli, že nám Matyáš v Praze zvlčí, a opak byl pravdou. Během několika týdnů si získal obdiv všech.

Libuše (68), Vysočina