Domů     Obětovala jsem naše přátelství
Obětovala jsem naše přátelství
3 minuty čtení

S Mirkou jsme byly velké kamarádky už od školy. Bohužel nás rozdělilo pobláznění. Mé a jejího muže. Nestálo to za to.

S Mirkou jsme se poznaly na základní škole, kdy jsme ani jedna neznala spolužáky, a tak jsme si k sobě sedly. A sedly jsme si i jako kamarádky. Dokonce jsme spolu pak obě šly na obchodku.

Samozřejmě jsme se sobě svěřovaly, prožívaly jsme spolu první velké lásky a radily jsme si. Nerozdělilo nás ani to, že jsem já šla na vysokou a Mirka už šla pracovat.

Vdávala se dříve, já chtěla také

Jak měla Mirka už rozjetý život, tak se i dříve hrnula do vdávání. Její vyvolený byl Libor. Celá zářila, když mi ho představila, a hned mi navrhli, abych jí šla za svědka.

Měla jsem velkou radost a samozřejmě jsem souhlasila, ani mne nenapadlo jí říct, že je to brzy.

Libor byl navíc moc pěkný a hodný chlap, takže jsem věděla, že kamarádka bude v dobrých rukou.Tehdy jsem chodila se Standou, a když se má kamarádka rozhodla vdát, zatoužila jsem také po veselce.

Standa ale nepůsobil, že by vztah chtěl posunout, nicméně asi kvůli mně souhlasil. A tak jsme se do roka a do dne vzali. Samozřejmě mi Mirka oplatila svědectví.

Osudové setkání

Uběhlo několik let, já měla tři děti, Mirce s Liborem se ale nedařilo. Nemluvila o tom. Nevěděla jsem, jestli nechtějí děti, nebo je nemohou mít. Jednoho dne jsem Libora náhodně potkala. On se rozzářil, že mě vidí. Sedli jsme si na kafe a povídali si.

Ptal se na Mirku, jestli byla vždy taková kariéristka. Vycítila jsem, kde je problém s jejich (ne)rodičovstvím. Bylo vidět, že je zklamaný. „Ty se máš, že máš děti,“ řekl mi smutně s tím, že by chtěl děti, ale Mirka si dává na čas.

Byli jsme si blíž a blíž. Nebezpečně…

Rozuměli jsme si a začali jsme se scházet víc. Já sama jsem měla se Standou rutinní vztah. S Liborem jsem zažila jiskření, které se bohužel změnilo v explozi vášně. Stali se z nás milenci.

I když jsme se tomu oba snažili zabránit, naše city nás prostě převálcovaly. Schovávali jsme se. Nemohli jsme si pomoct. Byla otázka času, než to praskne. Mirka jednoho dne na Libora uhodila. Nevím, jestli nás někdo viděl. Zda ona.

Nebo mu třeba projela telefon. Přiřítila se i ke mně domů, Standovi všechno řekla. Byl rozčilený, ale kvůli dětem se nechtěl rozvádět. Náš vztah byl sice už navždy narušený, ale měli jsme stále tu naši rodinu.

Libor zůstal sám, nakonec ho zničilo pití. Takový hodný kluk to byl. I když jsme tehdy bohužel oba selhali.

Zdena K. (71), Plzeň

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud