Domů     Na děti jsem zůstala sama!
Na děti jsem zůstala sama!
5 minut čtení

Dnes o tom slýcháme často. Tehdy, ještě za minulého režimu, se o tom ale moc nemluvilo. O lásce z ciziny. Já ji prožila. Bohužel.

O mé známosti vědělo jen pár lidí. Některým kamarádkám jsem to ani neřekla. Bála jsem se, že mě odsoudí. Jmenoval se Dámin a studoval v Praze medicínu, já jsem chodila na ekonomku.

Potkali jsme se na jednom studentském večírku a jeho uhrančivé oči si mne hned podmanily.

Exotický chlapec

Pocházel z Íránu, a když jsem se ho ptala, jestli se vrátí domů, až dostuduje, vždy říkal, že to řídí osud. Byl gentleman, sympatický a pozorný.

Zakázaná láska?

Taková pozornost a vášeň, jakou jsem s ním poznala, možná i rozhodla o tom, že měl u mne body navrch nad jinými hochy z Česka.

Mít cizince jako partnera bylo lákavé, ale také vám to mohlo dát punc dívky, která naletěla temperamentnímu muži, který si s ní upletl dítě a pak ji nechal na holičkách. Jedna moje kamarádka to měla také. Její přítel byl z Francie, kořeny měl ovšem v Tanzánii.

Zůstala tu s dítětem sama, ačkoli on na potomka platil a i o něj jevil nějaký zájem. Říkala jsem si, že já dopadnu lépe.

Najednou jsem byla v tom

Po půl roce chození jsem zjistila, že jsem těhotná. Dáminovi jsem to s obavami v hlase řekla, překvapilo mne, jak se k tomu postavil. Říkal, že musím poznat jeho rodinu, když budu matkou jeho dítěte. Už jsme začali domlouvat svatbu.

Moje rodina z toho nadšená moc nebyla, ale co se dalo dělat. Odletěla jsem s ním do Íránu. Země neznámé, ovšem Dáminova rodina mne neskutečně přijala a já se přestala bát. Do cesty nám ovšem vstoupily jisté komplikace.

Mé těhotenství nebylo tak snadné, a tak jsme se rozhodli, že se sňatkem počkáme, protože dítě je posvátné. Přerušila jsem studium, vzdálila se kamarádům a měla jsem jen Dámina. Byla jsem ochotná se odstěhovat i do Íránu, kdyby chtěl.

Mezi semestry, kdy měl Dámin volno, jsme to zkusili. Odjeli jsme do Íránu a já poznala tamní život. I když všichni byli ke mně laskaví, přece jen to byla jiná mentalita.

Těžko jsem si zvykala, že žena je tak trochu druhořadá a že ti starší mají pocit, že mi mohou radit s tím, jak mám své dítě vychovávat. Podle jejich zvyků. To se mi nelíbilo. I proto, že jsem čekala holčičku.

Osud vše přinese

Když jsem měla před porodem, byla jsem už zpět v Československu a nadnesla jsem Dáminovi, že bych chtěla žít raději tady. „Osud vše přinese,“ tvrdil opět. Říkala jsem si, že to nebude tak strašné. Narodila se nám dcerka, Daniela.

Byla celá po tatínkovi, velké tmavé oči a havraní vlasy. Mezi těmi blonďáčky v porodnici ji nešlo přehlédnout. Dámin byl nadšený a byl pozorný otec. Myslela jsem, že nám to vyjde. Jenže…

Začal být krutý

Když Dámin dostudoval, chtěl se vrátit do Íránu. Já jsem své myšlení nezměnila a tehdy se naplno projevil jeho temperament. Řekl mi, že si vezme dceru a já si tu můžu klidně zůstat. Kamarádka mne varovala, že si s ním nemám zahrávat, je to jiná nátura.

Když ani jeden z nás nechtěl ustoupit, čekal nás soud. Vyhrála jsem a Dámin nakonec řekl, že je to stejně jenom holka. Jenže já se nevzdala.

Vybojovala jsem si dceru

Najednou jsem měla pocit, že jsem si to malé stvoření vybojovala. Proti všem. Rodině, některým přátelům a i Dáminovi. Soudy pokračovaly dál kvůli výživnému.

Bylo to kruté období, ale vyplatilo se mi to, protože o našem případu věděl stát a Dámin mi dítě nemohl jen tak ukrást. Přemýšlela jsem, jak bych dopadla, kdybych do toho Íránu odešla, když jsem z něj a Dáminovy rodiny byla zprvu tak nadšená.

Druhý muž tu byl krátce

Otec mé Danielky občas platil, občas ne. Život šel dál, i když pro svobodnou matku to nebylo snadné. Pak jsem ale potkala dalšího lékaře. Tentokrát už vystudovaného, o mnoho let staršího a již rozvedeného. Jmenoval se Karel a velmi mi imponoval.

Byl stejně galantní a pozorný jako Dámin, ale u něj to bylo spíš prvorepublikovou výchovou jeho rodičů. S Karlem jsem měla pocit, že už nejsem na všechno sama. Ani mi nevadilo, že se Dámin už neozývá a neplatí na naši dceru.

S Karlem jsme se vzali a měli jsme ještě jednoho potomka, malého Káju. Bohužel si tatínka moc neužil. Karel zemřel na infarkt, když bylo jeho synovi pět let. To mi rve srdce nejvíc.

Někdy jsem si říkala, jestli nebylo sobecké vzít si staršího muže, kterého si syn moc nepamatuje.

Odmítnutí dcery

Bohužel i mé dceři jsem nepřipravila nejlepší zázemí s otcem. Když Danielka dospěla, usmyslela si, že chce poznat svého otce. Nebyla jsem nadšená, ale nechtěla jsem jí bránit. Dámina nakonec našla a jejich setkání bylo velmi chladné.

Dámin jako drsný muž ji sice neodmítl, velmi chladně jí ale řekl, že k ní bohužel nemá žádný vztah. Samozřejmě jsem za to mohla já.

Navíc ani dceři neopomněl říct, že je žena, a kdyby byla chlapec, víc si porozumí. Vím, že Dámin má novou rodinu. Chudák jeho žena. Nebo ženy? Ani nevím. A je mi to srdečně jedno.

Mirka T. (63), Znojmo

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud