S kamarádkami jsme vyrazily společně na hřbitov. Zastavily jsme se u hrobu, kde ležela největší drbna z vesnice. Za naše slova se nám obratem pomstila.
Stalo se nám to před pěti lety přesně na Dušičky. Už léta chodím společně se třemi spolužačkami ten den na náš vesnický hřbitůvek. Je to takový náš rituál, který vždycky zakončíme v naší oblíbené hospůdce, kde si dáme lahvinku vína, nebo dvě.
Tentokráte tomu nebylo jinak. Na hroby svých blízkých jsme postavily svíčky a zapálily je, a pak jsme si šly prohlížet hroby druhých, jak se o ně rodina stará a kde už mají výzdobu, a kde to zanedbali.
Spolužačka Andula si to dokonce pečlivě zapisovala do notýsku a fotila na mobil, aby měla dokumentaci. A tak jsme došly až ke hrobu největší drbny z naší vesnice, která na nikom nenechala nit suchou. Stará Kropáčková byla zlá a nepřející ženská a už to měla konečně za sebou.
Šla jistě do pekla
Jak jsme tam tak postávaly, dívala se na nás z náhrobku její fotka, kde měla oči stejně zlomyslné jako zaživa. Andula začala první s tím, co všechno ta babice natropila za zlo a komu se postarala o neštěstí.
Renata se přidala a ve finále to korunovala Jitka, která Kropáčkové zvlášť nemohla přijít na jméno, protože pomluvami způsobila, že se Renata rozešla s životní láskou.
Také naše děti ta baba pomluvila. „Byla to prostě stará čarodějnice, která si nezaslouží nic jiného, než jít do pekla. Doufám, že tam do ní čerti píchají vidlemi!“
Jediná já jsem mlčela, i když bych taky měla co přidat, pamětliva toho, že mi moje babička kladla na srdce, že o mrtvých se má mluvit jen v dobrém.
Samá sádra a vyražené zuby
Když jsme na babu Kropáčkovou nalily dostatečně velký kýbl špíny, jak si zasloužila, otočily jsme se a vydaly se spokojeně do hospody to zapít. Jenže jsme tam nedošly, Andule se zvrtla noha, jako by do ní někdo strčil, a už nebyla schopná udělat krok.
Musela volat zetě, aby pro ni přijel autem. Druhý den ji odvezl na pohotovost a dostala sádru. Ještě jsem ani nedošla od ní domů, když mi volala Renata, že spadla ze stromu a má nejen naraženou kostrč, ale pohmoždil se jí jeden krční obratel.
Když se jí tím pádem zajiskřilo před očima, viděla prý jasně babu Kropáčkovou, jak se na ni šklebí. Dušovala se, že ji opravdu viděla. Ještě jsme tomu nevěřily.
Ušetřila jen mě
Ovšem nejvíce si smlsla na Jitce, ta jí ležela v žaludku i zaživa. Ještě ten den večer ji vezla rychlá do nemocnice. Hned jsem se běžela zeptat jejího muže, co se kamarádce stalo. A ani on mi nedokázal dát rozumnou odpověď.
Jitka prý lovila cosi v lednici, když se otevřel mrazák nad její hlavou a z něj na ni vypadla mražená husa. Rovnou na hlavu, a jak spadla na zem, vylítl z mrazáku ještě králík a vyrazil Jitce poslední tři zuby, co ještě měla.
S otřesem mozku si v nemocnici poleží. To už nemohla být náhoda! Čekala jsem s hrůzou, co se stane mně celé dva dny – až se mi v noci zjevila stará Kropáčková ve snu.
„Neboj se, Marie, ty jsi o mně nic zlého neřekla, tobě já neublížím!“ Vzbudila jsem se celá zpocená a ještě slyšela ten její skřehotavý smích hyeny skvrnité.
Marie (68), Příbram
