Domů     Svíce z mého snu plála jen pro mě
Svíce z mého snu plála jen pro mě
3 minuty čtení

Sny se mi moc často nezdají, když ale přijdou, tak stojí za to! Na tenhle nikdy nezapomenu, svíce mého života v něm pomalu dohořívala.

Kráčel jsem úzkou chodbou do podzemí. V ruce jsem držel svíci. Její plamínek vzdoroval průvanu, který nad mojí hlavou načechrával jemné pavučiny. Vůbec jsem netušil, proč jsem se vydal do nitra objektu, který jsem neznal.

Byl jsem navíc bosý a na sobě jen pyžamo. Byla mi zima a ruka se svící se třásla. Chtěl jsem se zastavit a vrátit se. Jenomže nohy mě nesly dál a já byl jako magnet, který se blížil k druhému pólu magnetu, přitahován zvědavostí.

Na hřbet ruky mi chvílemi kápl horký vosk ze svíce. Obvod chodby se změnil do gotického oblouku.

Prastarý kmet

Svíce opět uronila horkou slzu vosku na hřbet mé ruky a já ji málem upustil. Chodba se rozšířila a na jejím konci se objevil rozsáhlý podzemní sál. Bylo v něm tolik světla, že jsem musel přimhouřit oči. Stál zde les vysokých svící, z nichž většina hořela.

Mezi nimi se vinula úzká cesta, kterou jsem kráčel udiven tím, kde jsem se ocitl. Zhruba uprostřed cesty mně uvítal podivný stařec. V ruce držel svíci, která nebyla ještě zažehnuta. A v obličeji měl výraz, jako by na moji návštěvu čekal.

Mluvil velmi pomalu a přendával si přitom velkou svíci z ruky do ruky. „Každá svíce znamená jeden lidský život. Když se člověk narodí, zapálí se, a pokud hoří, tak člověk žije. Když umře, plamen dohoří.“ – „A která je moje svíce?“ zeptal jsem se.

Troufalost

Stařec se beze slova otočil a vedl mě dál. „Tahle svíce je tvoje!“ řekl a já nasucho polkl. Hleděl jsem s rozšířenýma očima před sebe.

Nevím, kde se ve mně vzala ta troufalost přiskočit ke svíci, jejíž plamínek už pomalu dohoříval, a vyměnit ji za mnohem vyšší, hořící silným plamenem. Stařec i prostor s lesem zapálených svící se rozplynul před mýma očima a já jsem se probudil.

Na ruce, v místech, kam mi ve snu kapal horký vosk, jsem objevil zarudlý flek, vypadal jako spálenina. Jako by můj sen byl skutečný, a možná, že byl. V té době jsem se potýkal s vážnou nemocí, lékaři byli bezradní.

Od toho snu se ale začal můj zdravotní stav lepšit a já se uzdravil. Jako by skutečně vzplála nová svíce mého života.

Petr (58), Pardubice

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.