Domů     Když jsem vplula do sálu, všichni jen zírali
Když jsem vplula do sálu, všichni jen zírali
3 minuty čtení

Nechtěla jsem chodit do tanečních, ale maminka byla švadlena a roky snila o tom, jak na mě bude šít. Bohužel měla staromódní vkus.

Někdo se holt umí narodit. Třeba moje spolužačka Marie. Hezká jako obrázek, maminka zůstala v domácnosti, aby mohla zbožňovaného jedináčka obletovat, tatínek byl ředitelem čehosi velkého a významného.

Mariina cestička byla dlážděna růžovými dlaždičkami a vedla kamsi na královský zámek, ta moje se klikatila bažinami ani nevím kam. Nechtěla jsem chodit do tanečních a asi by mi to i prošlo, kdyby máma nebyla švadlena.

„To by tak hrálo, aby švadlenina dcerka nechodila do tanečních,“ drmolila. „To bude celé město koukat, co dovedu!“ No právě.

Celé město skutečně koukalo, protože maminčin vkus byl staromódní a kreace, v nichž jsem vstupovala do velkého sálu zdejšího kulturního domu, byly, opatrně řečeno, mimo mísu.

Oranžové šaty

A tak zatímco Marii přivezla tatínkova služební volha a ona vplula do velkého sálu kulturního domu v šatech z kapitalistické Francie, kam tatínek jezdil na pracovní cesty, já jsem se plížila jako postřelená poblíž stěny, aby co nejmíň lidí spatřilo oranžové šaty s nevkusnými fialovými květy.

Máma vyznávala heslo: čím barevnější, tím lepší. Matně jsem tušila, že to ve světě opravdové módy asi neplatí. A zatímco Marii vyzval k tanci parádně vystrojený syn ředitele jen o něco menšího podniku, než byl ten Mariina tatínka, na mě zbyl Sucharda.

Věděla jsem to, i se mi o tom zdálo. V tom snu mě o tanec žádal Sucharda v hnědém dědečkově obleku, který zřejmě pobyl mnoho let ve společnosti kuliček proti molům a dával o tom typickým pachem vědět celému sálu.

Skutečnost byla táž s tím rozdílem, že si Sucharda oblékl kvádro nikoli hnědé, ale modré jako železničářská uniforma.

Umět žít

Myslím, že si na nás maminky sedící na balkoně ukazovaly, a nechci vědět, co přitom říkaly. Někdo se holt umí narodit a někdo to neumí. Jenomže dnes vím, že mnohem důležitější než umět se narodit je umět žít.

Na školním srazu po čtyřiceti letech jsem byla, musím říct, docela pyšná. My jsme se Suchardou, který je už mnoho let mým manželem, docela obyčejná dvojice, ale rádi se máme i po takové době ne­obyčejně. Všichni nás obdivovali a říkali: „Páni!

Vy jste ještě spolu? No to není možný!“ Takové štěstí mnozí neměli, i Marie, které to stále velice slušelo, naznačila, že se jí v lásce nedařilo, a spočinula na mě dlouhým pohledem plným obdivu a uznání.

Iva (66), České Budějovice

Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud