Domů     Byla to zpropadená výhra!
Byla to zpropadená výhra!
4 minuty čtení

Nikdy jsme si nemohli moc vyskakovat. Měli jsme jen to, co jsme si dokázali vydělat. Panelákový byt bylo všechno, co jsme měli.

Manžel pravidelně sázel Sportku a já jsem se při každém vyplňování tiketu zlobila: „Podívej se, co to stojí! Kdybys ty peníze šetřil, aspoň bychom z toho něco měli!“ Můj muž bylo ale přesvědčený, že jednou unavené štěstí musí i na vola padnout, jak se říká.

Nevěděli jsme, co s penězi

A ono se to skutečně podařilo. „Máme to!“ zařval jednou v neděli. Zůstala jsem stát jako zkoprnělá s utěrkou v ruce. Že bychom měli jednou v životě štěstí? Vždyť Martin za celou dobu, co sází, vyhrál asi třikrát čtvrtou, tedy pár stovek.

Skoro čtyři miliony, to byla ta částka, kterou v televizi ukázali! Zbytek večera jsme seděli proti sobě a málem se o nás pokoušel infarkt.

„Koupíme si barák a nové auto. Jo, a pojedeme taky na dovolenou k moři, někam daleko, třeba na Bali,“ fantazíroval Martin. Já ale byla víc při zemi. „Měli bychom myslet na budoucnost, a ne hned vše rozházet,“ oponovala jsem mu.

Nebyla s ním řeč

Snažila jsem se ho přesvědčit, že by bylo dobré koupit byt, investiční, jak se tomu říká. Tady u nás na severu Čech se za milion a půl dal pořídit docela pěkný malý byt. Kdybychom ho pronajali, měli bychom každý měsíc pravidelný příjem navíc.

Netrvalo dlouho a peníze, které nám samozřejmě stát zdanil, nám přistály na kontě. „Radko, koupil jsem ti novou postel,“ křičel Roman už od dveří. „Tu se zdravotními matracemi.“ Nevěděla jsem, co na to říct.

Na jednu stranu mě potěšilo, že se snažil splnit mé přání, na tu druhou mi vadilo, že rozhoduje o našich penězích beze mě. „Ty jsi vybral peníze bez mého vědomí?“ A on se urazil.

Koupil briliantový prsten

Druhý den za mnou provinile přišel do kuchyně: „Tak už se nezlob,“ kajícně řekl. „Tady máš něco na usmířenou!“ V ruce držel malou krabičku. Byl v ní prsten s brilianty. „Tak dost!

Snad nechceš rozházet všechny peníze za blbosti?!“ „To jsem netušil, že brilianty jsou blbost!“ urazil se podruhé. Dovolenou, kterou pro nás koupil, jsem si vlastně ani neužila.

Na luxus jsem nebyla nikdy zvyklá, přála jsem si toulat se toskánskými městečky, bydlet v obyčejném apartmánu a jíst v malých místních restauracích. Strávili jsme dva týdny v pětihvězdičkovém hotelu s all inclusive v Dominikánské republice.

Bylo to krásné, ale ne podle mých představ. A zbytečně drahé, tedy podle mě. Pochopitelně před odjezdem manžel trval na tom, že si musíme koupit s sebou všechno nové, od plavek přes oblečení po kufry.

A utrácení pokračovalo

Koupil si drahé hodinky, ten nejdražší mobil, nový notebook, televizi. Než jsem se vzpamatovala, „vypařilo“ se z konta přes půl milionu. „Martine, vždyť nám za chvíli nic nezbyde,“ snažila jsem se s ním rozumně promluvit.

„Když jsem sázel, tak jsi měla starosti, co to stojí korun. Já si to chci užít, když se na nás usmálo štěstí.“ Nic nepochopil. Pak dostal výpověď z práce, prý měl neomluvené absence. Celé dny se poflakoval doma a sledoval televizi.

„Koupím nové auto,“ prohodil jen tak mimochodem jednou ráno, když si dělal kávu. „A z čeho budeš platit benzín? Pojistku? Vždyť nepracuješ!“ „To nemusím. A taky nebudu. Mám dost peněz na to, abych si žil, jak chci.“ To už na mě bylo moc.

Zašla jsem za právníkem. „Váš manžel by měl navštívit psychologa a poradit se s ním,“ řekl mi. „Ale mám obavu, že to neudělá. Už podle toho, co mi tu vyprávíte.“ Neudělal. Zato já jsem podala žádost o rozvod. Než jsme byli rozvedeni, rozházel dalších dvě stě tisíc.

Pomohla jsem si

V rámci porozvodového dělení majetku jsem dostala milion a půl. Koupila jsem si garsonku a odstěhovala se. Víc nepotřebuju, mám dvě ruce, tak se uživím. Zato můj manžel dopadl špatně.

Nejdřív začal chodit hodně do hospody a pít a taky se na něj „nalepila“ spousta kamarádíčků. Dokud za ně mohl platit, měli ho rádi. Když mu začaly docházet peníze, vykašlali se na něj. Pak přišel v exekuci o byt.

Co mám poslední zprávy od dcery, která mu občas vypomůže, našel si práci na stavbě a bydlí na ubytovně. Je mi ho líto. Někdy si říkám, proč nás pánbů tak potrestal tou výhrou…

Radka B. (56), Ústí nad Labem

Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud