Domů     Jak se pozná, že vás má opravdu rád?
Jak se pozná, že vás má opravdu rád?
3 minuty čtení

Líbil se mi Eda, bratranec mojí kamarádky Zuzany. Prosila jsem ji, aby mi ho představila, což udělala, ale zvolila nevhodnou příležitost.

Zuzana dobře věděla, že se mi líbí její bratranec Eda. Řekla jsem jí to snad stokrát. Protože jsem ji otravovala na kvadrát, slíbila, že mi ho představí.

Myslela jsem, že se to odehraje v kavárně, že mi to řekne samozřejmě předem, abych měla čas vše si promyslet, nakulmovat si vlasy a pořádně se namalovat. Za slabé dvě hodinky bych byla připravená a pak by mohlo dojít k představování.

Netušila jsem, jak dalece je Zuzana slabomyslná. Nevěřím, že mi to udělala schválně, byla to hodná holka, ale přemýšlela řekněme jinak, než bylo obvyklé.

Ve třeťáku nás nahnali hned na začátku školního roku na chmelovou brigádu, řekli, že si máme obléknout to nejhorší, co doma najdeme, aby si pak rodiče nechodili do školy stěžovat, že jsme si kvůli chmelu zničili drahé oděvy.

Tak jsem se podle toho zařídila. Nebyla jsem sama. Většina spolužáků, česajících chmelové šišky do košů, vypadala stejně.

Jako Zlatovláska

Vzala jsem si tátovu starou kostkovanou košili, slaměný klobouk, který ve sklepě okousaly krysy, a nevzhledné bráchovy tepláky z roku raz dva. K tomu pracovní rukavice, které se válely na ponku, umazané od barvy.

Vlasy, jimiž jsem se obvykle pyšnila stejně jako ta Zlatovláska – ta když se česala, šla od jejích vlasů záře – jsem stáhla do culíku.

Když jsem, špinavá, unavená, spálená od slunce v obličeji a zaprášená, seděla na chmelnici nad třetím košem, napůl naplněným šiškami, ozvalo se nade mnou: „Ahoj, přišla jsem ti někoho představit.“ Nevěřícně jsem vzhlédla. Byla to Zuzana s bratrancem Edou.

Chtělo se mi začít výt na měsíc jako vlčice za úplňku. Zuzana se bezelstně usmívala: „Tak to je náš Eda.“ Podala jsem mu ruku. Rozpačitě ji stiskl. Nebylo co říct. Vypadala jsem jako strašidýlko z remízku. Byl to příšerný trapas.

Ta z chmelu

„Rád tě… poznávám,“ soukal ze sebe Eda a hned potom zmizel jako duch. „Tak ti pěkně děkuju!“ štěkla jsem na Zuzanu. Myslela jsem, že naším setkáním na chmelu skončily veškeré mé naděje. To by musel být Eda cvok, kdyby si chtěl uvázat na krk takovou polednici.

Ale Zuzana se kála a přivedla mi Edu pod nos ještě jednou, na tancovačce. „To je ta z chmelu, pamatuješ?“ upozornila. Byla jsem přesvědčená, že mě Eda nepozná. Ale on mě překvapil. „Pamatuju,“ usmál se.

„Už na chmelu ti to slušelo, ale teď ještě víc.“ Tím si mě získal. Po letech jsem vyprávěla dětem, že mě má jejich táta vážně rád, když jsem se mu líbila i coby jezinka.

Antonie (65), Zlín

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.