Domů     Nemám peníze, přesto mám doma poklad
Nemám peníze, přesto mám doma poklad
3 minuty čtení

Cikánka mi za sto korun kdysi předpověděla, že se někdy kolem pětačtyřicátých narozenin ocitnu na dně. Nemýlila se. Bylo to se mnou zlé.

Odmalička jsem postonávala. Táhlo se to až do dospělosti. V pětačtyřiceti jsem putovala do invalidního důchodu, to se přidaly časté epileptické záchvaty. Chodit do zaměstnání bylo vyloučeno. A já chodila do práce ráda.

Neuměla jsem si představit, co si doma počnu. Zároveň jsem si naopak uměla představit, jak bude vypadat má finanční situace. Prachbídně. Chodila jsem po psychiatrech, brala léky.

Vzpomněla jsem si na cikánku, která mi věštila z ruky, když mi bylo devatenáct. „Pět let po čtyřicítce se dostaneš do těžké krize,“ prorokovala. „A jak to dopadne?“ zajímalo mě. „Něco ztratíš, něco najdeš,“ odvětila záhadně a řekla si o sto korun.

Žádné peníze

Byla jsem tak plna svého zoufalství, že mi jaksi unikalo, že mi po boku tiše a nenápadně stojí kdosi, kdo se o mě stejně tak tiše a nenápadně stará. Vyzvedává mi v lékárně prášky. Čeká na mě v autě před nemocnicí, abych nemusela po vyšetření domů autobusem.

Večer se milosrdně vzdá koukání na fotbal a nechá mě vychutnat si romantický film. Dívá se se mnou, ač je mi jasné, že ho to nudí k smrti. V neděli k obědu uvaří rajskou, protože ví, že se po ní můžu utlouct.

Když přijedou kolotoče a houpačky, vezme mě tam, vystřelí mi růži a koupí turecký med. A když přijdou plískanice, koupí mi u stánku kelímek punče a horké kaštany.

A já myslím jenom na to, že si připadám jako nepotřebná stará ženská. Přitom on namítá, že mu tak nepřipadám a že bych mohla začíst zase plést, abych se zabavila.

Domácí poklad

A tak mi nějak postupně a pomalu došlo, jaký mám doma poklad. Nevypadá jako Redford, nevydělává majlant a nevystudoval bůhvíjak vysokou školu, ale zajímám ho a dle svých možností o mě pečuje, což není málo.

Jednoho dne, když podzimní nečas vrcholil a za oknem se ženili všichni čerti i s Luciferem, mi přinesl štěně dobrmana. Přitom dobře vím, co si myslí o psech v paneláku. Že tam nepatří.

Jásala jsem tak, že podobně jsem jásala před mnoha a mnoha lety, když jsem udělala maturitu. Jak říkala ta cikánka, něco jsem ztratila, něco jsem našla – ten domácí poklad.

Skoro denně pak se mnou a s dobrmanem chodil na procházky, ač vím, že by mnohem raději seděl u televize a koukal na fotbal nebo na tenis.

Miluše (64), Šumpersko

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.