Domů     Střepy opravdu nosí smůlu
Střepy opravdu nosí smůlu
3 minuty čtení

Na tu pověru jsem nikdy nevěřila. Jednou se to ale stalo – rozbilo se zrcadlo a vzápětí nás pronásledovalo několik krušných let.

K babičce na jižní Moravu jsem jezdila strašně ráda už odmalička. Trávila jsem tam každý rok celé letní prázdniny. Chodili jsme s dědečkem na houby do nedalekého lesa, koupali se s kamarády v rybníce, sbírali borůvky, hráli různé hry.

Starožitné zrcadlo

Babička s dědou žili v malém domku na okraji vesnice. Úplně nejvíc jsem u ní obdivovala obří starožitné zrcadlo, které bylo zavěšené na zdi v předsíni. Babička říkala, že to zrcadlo si pořídili ještě s dědou, který zemřel, když mi bylo necelých sedm let.

Do jejího domku prostě neodmyslitelně patřilo. Jednou jsem ale s tím úžasným starožitným kouskem zažila zvláštní věc. Seděly jsme s babičkou zrovna v kuchyni, popíjely čaj a povídaly jsme si.

Zrovna se mě vyptávala na školu, když vtom se najednou v předsíni ozvala ohlušující rána. Vyskočily jsme obě od stolu a spěchaly se podívat, co se stalo. Když jsme do předsíně přiběhly, spatřily jsme tu spoušť. To nádherné zrcadlo tam leželo roztříštěné na podlaze.

Na pověry jsem nevěřila

Babička se vzpamatovala jako první a vyhrkla: „To je zlé znamení!“ Její výraz v obličeji přitom mluvil za vše. „Babi, ale střepy přece přinášejí štěstí,“ snažila jsem se babičku uchlácholit. Na pověry jsem nevěřila. Ale zrcadla mi pochopitelně bylo líto.

Předtucha se vyplnila

Babičku to ale poznamenalo. Veselá nálada z ní rázem vyprchala. Bohužel její zlá předtucha se naplnila. Uběhly tři měsíce, když za mnou do pokoje přišla uplakaná máma a oznámila mi, že babička zemřela. Večer usnula a už se neprobudila.

Dala jsem se do breku a objímala matku. Byla to pro mě nejhorší zpráva v životě. Babičku jsem milovala a její smrt jsem velmi těžce nesla. Tím, to ale neskončilo. Rozbité zrcadlo, jak jsem se dozvěděla, znamená sedm let neštěstí.

A další problémy opravdu následovaly. Do roka a do dne zemřela prateta, babiččina sestra. A taky náhle ve spánku. Poté si moje mladší sestra zlomila nadvakrát nohu na lyžařském výcviku a musela podstoupit několik operací. A ani já jsem smůle neunikla.

Čtyři roky po smrti babičky jsem si našla přítele, se kterým jsem otěhotněla. Bohužel jsem ale potratila ve druhém měsíci. Vůbec netuším proč.

Sedm let uplynulo

Za další tři roky jsem otěhotněla znovu a neměla během těhotenství ani s porodem žádné problémy. Ale to už bylo po tom prokletém sedmiletém období. Ale ponaučila jsem se. Od té chvíle už neberu pověry na lehkou váhu.

Alena V. (54), Jihlava

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.