Na tu pověru jsem nikdy nevěřila. Jednou se to ale stalo – rozbilo se zrcadlo a vzápětí nás pronásledovalo několik krušných let.

K babičce na jižní Moravu jsem jezdila strašně ráda už odmalička. Trávila jsem tam každý rok celé letní prázdniny. Chodili jsme s dědečkem na houby do nedalekého lesa, koupali se s kamarády v rybníce, sbírali borůvky, hráli různé hry.

Starožitné zrcadlo

Babička s dědou žili v malém domku na okraji vesnice. Úplně nejvíc jsem u ní obdivovala obří starožitné zrcadlo, které bylo zavěšené na zdi v předsíni. Babička říkala, že to zrcadlo si pořídili ještě s dědou, který zemřel, když mi bylo necelých sedm let.

Do jejího domku prostě neodmyslitelně patřilo. Jednou jsem ale s tím úžasným starožitným kouskem zažila zvláštní věc. Seděly jsme s babičkou zrovna v kuchyni, popíjely čaj a povídaly jsme si.

Zrovna se mě vyptávala na školu, když vtom se najednou v předsíni ozvala ohlušující rána. Vyskočily jsme obě od stolu a spěchaly se podívat, co se stalo. Když jsme do předsíně přiběhly, spatřily jsme tu spoušť. To nádherné zrcadlo tam leželo roztříštěné na podlaze.

Na pověry jsem nevěřila

Babička se vzpamatovala jako první a vyhrkla: „To je zlé znamení!“ Její výraz v obličeji přitom mluvil za vše. „Babi, ale střepy přece přinášejí štěstí,“ snažila jsem se babičku uchlácholit. Na pověry jsem nevěřila. Ale zrcadla mi pochopitelně bylo líto.

Předtucha se vyplnila

Babičku to ale poznamenalo. Veselá nálada z ní rázem vyprchala. Bohužel její zlá předtucha se naplnila. Uběhly tři měsíce, když za mnou do pokoje přišla uplakaná máma a oznámila mi, že babička zemřela. Večer usnula a už se neprobudila.

Dala jsem se do breku a objímala matku. Byla to pro mě nejhorší zpráva v životě. Babičku jsem milovala a její smrt jsem velmi těžce nesla. Tím, to ale neskončilo. Rozbité zrcadlo, jak jsem se dozvěděla, znamená sedm let neštěstí.

A další problémy opravdu následovaly. Do roka a do dne zemřela prateta, babiččina sestra. A taky náhle ve spánku. Poté si moje mladší sestra zlomila nadvakrát nohu na lyžařském výcviku a musela podstoupit několik operací. A ani já jsem smůle neunikla.

Čtyři roky po smrti babičky jsem si našla přítele, se kterým jsem otěhotněla. Bohužel jsem ale potratila ve druhém měsíci. Vůbec netuším proč.

Sedm let uplynulo

Za další tři roky jsem otěhotněla znovu a neměla během těhotenství ani s porodem žádné problémy. Ale to už bylo po tom prokletém sedmiletém období. Ale ponaučila jsem se. Od té chvíle už neberu pověry na lehkou váhu.

Alena V. (54), Jihlava