Domů     Ze zdi vycházely temné hlasy
Ze zdi vycházely temné hlasy
5 minut čtení

Měl to být klidný dům, kde prožijeme stáří. Místo toho budil hrůzu! Ze zazděné místnosti se ozývaly tajemné hlasy!

S manželem jsme si nikdy na nouzi stěžovat nemohli, ale až po roce 1989 se nám začalo finančně opravdu dařit. Jarda, můj manžel, restituoval nějaké nemovitosti a pozemky.

Začal podnikat, a ačkoliv mým snem bylo žít na vesnici, kvůli jeho firmě jsme zůstávali dál ve městě.

Přáli jsme si vesnický domek

Synovi a dceři by se ostatně na venkov ani nechtělo, protože chodili ve městě do školy a měli zde i spoustu kamarádů.

Teprve poté, co vyrostli a založili si vlastní rodiny, jsme se rozhodli s manželem koupit nějaký starý vesnický domek, ve kterém si jednou budeme vychutnávat důchodový věk.

A bylo konečně rozhodnuto!

Pročetli jsme desítky inzerátů, ale nenašli jsme nic, co by nás nějak zvlášť zaujalo. Žádný z nabízených domů nebyl podle našich představ. Měsíce ubíhaly a my jsme stále nemohli nějaký vhodný objekt najít.

Ale pak, jednoho dne, mi Jarda ukázal fotografii domu, který se mi zalíbil na první pohled. Vypadal dost starobyle, jako typické vesnické stavení z dávných let. Nacházel se navíc v klidové oblasti a na okraji vesnice.

Nebylo o čem diskutovat, tenhle dům jsme chtěli oba dva. Dům byl výhodný i v tom, že poskytoval dost prostoru pro dlouhodobější návštěvy. A pokud by se tam syn nebo dcera někdy v budoucnu rozhodli opět žít s námi, nebyl by to problém. Místností tam bylo dost, takže by se tam bez problémů vešli oni a jejich děti.

První týden jsem byla v domě sama

Samotná koupě domu proběhla bez problémů. Byla jsem šťastná, když jsem konečně držela klíče od našeho nového domečku v rukou, a těšila jsem se, až v něm strávím první noc.

Protože byl Jarda stále vytížen svým podnikáním a musel kvůli tomu ještě zůstat ve městě, rozhodla jsem se, že v domě budu první týden sama. Chtěla jsem začít dělat nějaké úpravy a zařizovat kolem toho různé věci.

Netušila jsem však, s čím se během toho týdne setkám. Poprvé jsem ty tajemné zvuky zaslechla nedlouho po svém příjezdu.

Odkud pocházel dětský pláč?

Bylo stále odpoledne a denní světlo. Domnívala jsem se, že ten pláč se ozývá odněkud zvenku a že kolem třeba prochází nějaká maminka s kočárkem. Jenže když jsem se podívala z okna, nikoho jsem na cestě, která vedla kolem domu za vesnici, neviděla. A pak se navíc ten pláč ozval znovu, tentokrát mnohem blíž.

Necítila jsem se bezpečně

Dost mě to zneklidnilo. Šla jsem po zvuku toho hlasu. Ten mě dovedl až k jedné ze stěn hlavního pokoje. Najednou už jsem si nepřipadala příliš bezpečně. V duchu jsem si říkala, že tu možná straší.

Pořád jsem vše ještě brala s mírnou nadsázkou a věřila, že ten pláč ztichne, nebo že se všechno nějak vysvětlí. V různých časových intervalech se však ten srdceryvný pláč ozýval znovu a znovu. Teprve až s příchodem tmy ty zvuky definitivně ustaly.

Manžel mi příliš nevěřil

Když mi zavolal Jarda, váhala jsem, zda mu mám o tom tajemném jevu říct. Bála jsem se, aby mě nepovažoval za hysterickou nebo nepodezíral, že si snad vymýšlím nebo dělám legraci. Nakonec jsem to ale nevydržela a manželovi jsem se svěřila.

Sice se mi nevysmál, ale ani mi moc nevěřil. Když ale slyšel strach v mém hlase, slíbil mi, že se zeptá prodávajícího, jestli o tomto strašení něco neví. Druhý den byl nejprve klid. Další telefonát od Jardy mě ale vystrašil ještě víc.

Sdělil mi, že prý se v domě skrývá nějaká zazděná komora. Má se nacházet právě vedle toho hlavního pokoje. Sotva jsme domluvili, ozval se onen pláč znovu. V panice jsem nejprve vyběhla před dům. Až po několika minutách jsem se vrátila zpátky. Žádný pláč už jsem naštěstí neslyšela.

Za zdí byl prázdný prostor

Manžela jsem zneklidnila natolik, že druhý den přijel. Jakmile ten tajemný pláč uslyšel také, rozhodl se k ráznému kroku. Nechal onu stěnu, za níž se zvuky ozývaly, zbourat. Skutečně tam byl prázdný prostor – ale nic víc.

Rozhodli jsme se, že k rozřešení té záhady pozveme jednu moji známou, která se zabývala ezoterikou.

Kamarádka na to přišla!

Když přijela, tak nám po chvíli zkoumání sdělila, že tu kdysi dávno došlo k tragédii. Než tady postavili náš dům, zasáhl zde blesk malou dívku. Byla na místě mrtvá. To, co je slyšet, jsou prý projevy její duše.

Pak nám poradila, abychom to místo nechali vysvětit knězem, to by prý mohlo pomoci.

Očistný rituál skutečně pomohl

Někdo jiný na našem místě by možná o těch slovech pochyboval nebo by to celé považoval za hloupost. Já jsem ale naší známé věřila a s manželem jsme se zařídili podle její rady.

Od té doby se už opravdu ony záhadné zvuky nikdy neozvaly, takže v našem domečku můžeme trávit poklidné stáří tak, jak jsme si to s Jardou naplánovali.

Veronika T. (63), Náchod

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.