Domů     Neměla jsem ztratit maminku
Neměla jsem ztratit maminku
3 minuty čtení

Byla milující a laskavá. Maminka. Bohužel onemocněla a já, abych tatínkovi ulevila, jsem si ji vzala na den k sobě. A dopadlo to špatně.

Bylo nás pět dětí, a proto maminka byla vlastně celý život doma. Hýčkala nás. Nás pět i svého muže, našeho tatínka. On velmi dřel, aby všechny svoje potomky uživil, ale vlastně jsme měli domov plný lásky.

Myslím, že nás rodiče dobře vychovali, a i když jsme se v dospělosti rozutekli do světa, stále jsme drželi pohromadě jako rodina.

Najednou to přišlo, byla úplně jiná

Když bylo mamince asi 64 let, začali jsme pozorovat, že zapomíná. Někdy slova, jindy zapnutý sporák. Mohli jsme to přičítat věku, ale přece jen to byla taková změna, že radši šla k lékaři.

Dlouho se nevědělo, co to může být, ale když symptomy postupovaly, doktoři vyřkli krutý ortel. Alzheimer. Někdo tvrdil, že to mohlo být tím, jak maminka byla po celý život v domácnosti a vlastně se nerozvíjela.

Bylo to čím dál horší, i tatínek velmi trpěl

I když lékaři prorokovali rychlý postup nemoci, maminka byla stále v kondici. Ale docházelo k nevyhnutelnému. Postupně nebyla schopná konverzace, zapomínala na lidi, byla agresivní a nemohla zůstat bez dozoru. Což bylo hlavně pro tatínka náročné.

Musel být neustále ve střehu, zamykal dům, a jelikož to maminka nechápala, byla někdy velmi útočná. I na něj, ačkoli na něm byla nejvíce závislá, tak ve chvíli, kdy se jí něco nelíbilo, obrátila vztek proti němu. Někdy lítalo vzduchem i nádobí, sprosté urážky také neměly konce.

Snažili jsme se pomáhat, co to šlo

Jezdili jsme za rodiči a maminku třeba na chvíli pohlídali, když tatínek musel někam bez ní. Bylo strašné vidět, jak ho ta péče vysiluje, takže jsem se jednou nabídla, že si ji vezmu k sobě.

Varoval mne, že to asi nebude fungovat, protože bude bez něj, neznám všechny její reakce apod. Ale já chtěla pomoct a nedala jsem se. Tatínek pod náporem únavy souhlasil.

Byl to mžik, osudový

Šlo o jediný den. Maminku jsem ráno vyzvedla a odvezla si ji domů. Hlídala jsem ji celou dobu, když vtom někdo zazvonil. Zásilková služba. Chvíli jsem byla ve dveřích. Pak jsem se vrátila do domu a maminka nikde.

Našla jsem dveře do kůlny otevřené, odtamtud byla cesta na zahradu. Byl to opravdu mžik! Zmizela. Hledali jsme ji po zbytek dne, celou noc, zapojila se i policie. Maminka se našla po týdnu. Bohužel její tělo.

Podařilo se jí nastoupit na tramvaj, nikdo ji nekontroloval. Ujela pár stanic. Pak zmizela v lese, kde upadla a způsobila si smrtelný úraz. Nikdy si to neodpustím. I když mi to tatínek nevyčítal, ani sourozenci, ta bolest nás všech by se dala nahmatat.

Kateřina M. (64), České Budějovice

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud