Domů     Neměla jsem ztratit maminku
Neměla jsem ztratit maminku
3 minuty čtení

Byla milující a laskavá. Maminka. Bohužel onemocněla a já, abych tatínkovi ulevila, jsem si ji vzala na den k sobě. A dopadlo to špatně.

Bylo nás pět dětí, a proto maminka byla vlastně celý život doma. Hýčkala nás. Nás pět i svého muže, našeho tatínka. On velmi dřel, aby všechny svoje potomky uživil, ale vlastně jsme měli domov plný lásky.

Myslím, že nás rodiče dobře vychovali, a i když jsme se v dospělosti rozutekli do světa, stále jsme drželi pohromadě jako rodina.

Najednou to přišlo, byla úplně jiná

Když bylo mamince asi 64 let, začali jsme pozorovat, že zapomíná. Někdy slova, jindy zapnutý sporák. Mohli jsme to přičítat věku, ale přece jen to byla taková změna, že radši šla k lékaři.

Dlouho se nevědělo, co to může být, ale když symptomy postupovaly, doktoři vyřkli krutý ortel. Alzheimer. Někdo tvrdil, že to mohlo být tím, jak maminka byla po celý život v domácnosti a vlastně se nerozvíjela.

Bylo to čím dál horší, i tatínek velmi trpěl

I když lékaři prorokovali rychlý postup nemoci, maminka byla stále v kondici. Ale docházelo k nevyhnutelnému. Postupně nebyla schopná konverzace, zapomínala na lidi, byla agresivní a nemohla zůstat bez dozoru. Což bylo hlavně pro tatínka náročné.

Musel být neustále ve střehu, zamykal dům, a jelikož to maminka nechápala, byla někdy velmi útočná. I na něj, ačkoli na něm byla nejvíce závislá, tak ve chvíli, kdy se jí něco nelíbilo, obrátila vztek proti němu. Někdy lítalo vzduchem i nádobí, sprosté urážky také neměly konce.

Snažili jsme se pomáhat, co to šlo

Jezdili jsme za rodiči a maminku třeba na chvíli pohlídali, když tatínek musel někam bez ní. Bylo strašné vidět, jak ho ta péče vysiluje, takže jsem se jednou nabídla, že si ji vezmu k sobě.

Varoval mne, že to asi nebude fungovat, protože bude bez něj, neznám všechny její reakce apod. Ale já chtěla pomoct a nedala jsem se. Tatínek pod náporem únavy souhlasil.

Byl to mžik, osudový

Šlo o jediný den. Maminku jsem ráno vyzvedla a odvezla si ji domů. Hlídala jsem ji celou dobu, když vtom někdo zazvonil. Zásilková služba. Chvíli jsem byla ve dveřích. Pak jsem se vrátila do domu a maminka nikde.

Našla jsem dveře do kůlny otevřené, odtamtud byla cesta na zahradu. Byl to opravdu mžik! Zmizela. Hledali jsme ji po zbytek dne, celou noc, zapojila se i policie. Maminka se našla po týdnu. Bohužel její tělo.

Podařilo se jí nastoupit na tramvaj, nikdo ji nekontroloval. Ujela pár stanic. Pak zmizela v lese, kde upadla a způsobila si smrtelný úraz. Nikdy si to neodpustím. I když mi to tatínek nevyčítal, ani sourozenci, ta bolest nás všech by se dala nahmatat.

Kateřina M. (64), České Budějovice

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.