Na chlapy jsem měla smůlu. Uchýlila jsem se proto k bílé magii. Uprostřed tvorby kouzelného lektvaru se pan Pravý objevil u dveří.

Od rozvodu uběhlo patnáct let. Nevěděla jsem, že bude tak těžké někoho blíž poznat. Fajn chlap nikde, a tak jsem přečetla mnoho knížek, které radily, jak na to.

Byla jsem dokonce i na kurzu hledání lásky. Nakonec jsem šla i k několika kartářkám, všechny mi slibovaly skvělého chlapa. Jenže roky ubíhaly, a on nikde.

Zoufalá

Přicházela jsem o poslední roky relativního mládí, bylo mi vážně líto trávit je bez partnera. Dostala jsem se do fáze, kdy už jsem neměla víru, že potkám muže podle svého gusta. Možná právě proto jsem byla ochotná vyzkoušet cokoliv.

Po roce stráveném na seznamce jsem se rozhodla naučit čarovat. Když nefungovalo přivolání partnera signály do vesmíru, řekla jsem si, že si pomůžu bílou magií. Narazila jsem na dámu, která byla ochotná mi v tom pomoci.

Měla jsem všechny ingredience pro speciální lektvar. Ty jsem sbírala zhruba měsíc a dalo mi to zabrat. Některé z nich byly až kontroverzní. Kvůli dalším jsem pomalu riskovala život.

Šplhala jsem v horách po útesech a dostala pár žihadel od divokých včel. Nakonec jsem ale přežila a za úplňku začala vařit speciální směs. Nazpaměť jsem se naučila pár zaklínadel.

Půlnoční lázeň

Když jsem byla v nejlepším, zazvonil na mě soused. Rozčilená, že mi překazil čarování, jsem vyběhla na chodbu. „Necítíte takový divný puch? Já nevím, jestli hoří, nebo někde uniká plyn,“ zeptal se mě zvědavě a já si uvědomila, že to bude ten můj lektvar.

„Máte pravdu, zavolám domovníkovi,“ odsekla jsem a zabouchla dveře. Bylo nutné urychlit seanci, než přijedou hasiči. Lektvar jsem s největším sebezapřením dopila, všechno odříkala a pak vstoupila do lázně při úplňku.

Ta spočívala v napuštěném dětském bazénku. Doufala jsem, že mezitím odér z lektvaru zmizel. „Zjistila jste něco? Já už to pak necítil, ale bylo mi celou noc divně.

Tak jsem doufal, že to není nějaká otrava, ale třeba jen vliv úplňku,“ vykládal druhý den a já ho chtěla zase co nejrychleji vypoklonkovat, ale pak jsem se zarazila. Nevypadal vůbec špatně, přistěhoval se nedávno a já jen věděla, že je svobodný.

„Taky mi bylo zvláštně. Domovník ale nic nezaregistroval, muselo to být něco tady na patře. Nebo něco mezi nebem a zemí?“ žertovala jsem a chvíli jsme si ještě povídali.

Nápadník odvedle

Od té doby jsme se bavili a postupně se mezi námi rozvinul i důvěrnější vztah. Zjistila jsem totiž, že můj soused je velký sympaťák a skvěle jsme si spolu rozuměli.

Kouzlo tedy zabralo hodně rychle, dokonce jsem ho ještě ani nestihla dokončit. Stačilo zamořit dům čarovným lektvarem a nápadník na sebe nenechal dlouho čekat.

Jana S. (54), Liberec