Domů     Naději na rodinný život jsem kvůli věku vzdala
Naději na rodinný život jsem kvůli věku vzdala
3 minuty čtení

Už jsem nevěřila, že najdu toho pravého. Pak se objevil ten vousáč v odrbaném saku a vybledlých džínách a zlomil mi srdce.

Byla jsem hostinská v zapadlé putyce. Nic moc to nebylo, ale v létě tu býval frmol, sedávali tu trampové a vodáci. V zimě většinou ani noha, to jsme otevírali jen v pátek, sobotu a neděli. V létě se dřelo, aby se vydělalo na zimu, kdy kšeft skomíral.

Bylo mi pětačtyřicet a naději na nalezení toho pravého a založení rodiny jsem pohřbila a zahrabala pořádně hluboko. Už žádnému mizerovi nenaletím, předsevzala jsem si.

Věděla jsem, že se uživím, i když krcálek nad hospodou, kde v zimě občas zamrzla voda ve sklenici, nebylo zrovna ideální bydlení. Trochu mě zneklidňovalo, že jsem rezignovala na vzhled.

Ráno jsem si stáhla vlasy do culíku, vyčistila zuby, opláchla obličej, a celý den jsem mezi hosty lítala v džínách, z nichž se klubala kolena, a starém tričku. Ale proč bych se parádila? Už jsem nevěřila, že najdu toho pravého.

Zatrpklá

Ale jedno léto se objevil. Nebyl to žádný Tom Cruise, ale stárnoucí vousáč v odrbaném saku a vybledlých džínách, s batohem a kytarou. Měl hezké modré oči, sametový hlas a podmanivý úsměv.

„Jak to, že vás ještě neznám?“ řekl mi ohromeně při našem prvním setkání. „Tenhle kraj miluju, mám to tady prochozený.“ Pokrčila jsem rameny se slovy: „Asi chodíte do jiných hospod.“ Povytáhl obočí a zvedl dva prsty k přísaze:

„No to už namouduši nebudu!“ Sedával u nás a pozoroval mě s tím svým roztomilým úsměvem. Občas mi něco přinesl, luční kytici, čokoládu. Ač jsem byla stárnoucí, unavená a zatrpklá, oslovilo mě to. Měkla jsem jako máslo.

Konečně jsem taky jednou prožila krásné léto. Často jsem předala lokál mladší kolegyni a courala se svým vousáčem po lukách podél potoka. Večer jsme rozdělali oheň, koukali do plamenů a povídali si. Život byl zase fajn.

Odpouštím

Začala jsem uvažovat, že bychom to třeba mohli spolu zkusit. Nebudu pořád tak sama… Pak mi ale jeden zdejší děda povídá: „Holka zlatá, viděl jsem tě s Prstýnkem.

Dej si na něj pozor.“ Vysvětlil, že se tak vousáčovi přezdívá, protože v létě sundá snubní prstýnek a svede osamělou ženu. A s podzimem se vytratí. Byla to pro mě rána. Když přišel na pivo, povídám mu: „Ahoj, Prstýnku.“ Posmutněl a povzdechl si.

Objal mě a povídá: „Jsi báječná holka. Všechno, co jsem ti povídal, byla pravda. Ale je fakt, že mám v kapse snubní prstýnek. Odpustíš mi?“ Rozbrečela jsem se.

Nejdřív jsem myslela, že mu řeknu něco zlého, ale pak se mi vybavilo celé to nezapomenutelné léto, které bych, nebýt jeho, neprožila, a špitla jsem, že odpouštím.

Renata (61), severní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.