Domů     Nedokázala jsem překonat ten pocit studu
Nedokázala jsem překonat ten pocit studu
2 minuty čtení

Ten neznámý muž si na mě počkal, a pak mě zatáhl do sklepa. Zachránila mě náhoda. Byla ale velká chyba, že jsem to nenahlásila policii.

Vím, že dnes bych jednala jinak, než tomu bylo před skoro třiceti lety, čas už ale zpátky nevrátím… Vracela jsem se tehdy domů z práce za tmy a ani v tom nejhorším snu mě nenapadlo, že by si mě mohl někdo vytipovat.

Dojela jsem na zastávku autobusu, a pak spěchala domů, kde mě čekaly děti a hladový manžel. Na ulici nebylo díky pochmurnému počasí ani živáčka. Odemkla jsem si vchodové dveře a vešla do našeho paneláku.

Řítila jsem se k výtahu, a ještě ani nestihla zmáčknout přivolávač, když po mně hrábla silná mužská ruka. Kdosi mě táhl do sklepa. Nemohla jsem ani křičet hrůzou, byla jsme jako ochrnutá.

Mlčela jsem

Ten chlap mě začal osahávat a strhávat ze mě věci. Jako ve snách jsem slyšela, jak kdosi otevírá dveře sklepa. Někdo tam byl! Soused! Poznala jsem ho podle zakašlání. Neznámý muž mě pustil a upaloval po schodech vzhůru, bouchly vchodové dveře.

V panice jsem začala taky utíkat, ani jsem nejela výtahem, ale běžela ty tři patra nahoru po svých. Když jsem konečně vběhla do bytu, děti se ke mně hrnuly s radostí.

Manžel si ani nevšiml, že se mnou není něco v pořádku a já ani nebyla schopna mu to říct, byla jsem v šoku. Navíc, on se zajímal jen o to, aby dostal něco teplého na talíř. Třásla jsem se hrůzou celou noc.

Přemýšlela jsem, zda tu příhodu nenahlásit na policii, ale neměla jsem odvahu na to vzpomínat, natož o tom mluvit. Neřekla jsem to ani kamarádce, hrozně jsem se styděla. Rozhodně jsem ale měla od té doby strach chodit sama domů.

Číhal na ně

Snažila jsem se ten zážitek vytěsnit z paměti. Ledová sprcha však přišla, když jsem viděla v televizi, že zadrželi násilníka, který přepadával ženy v okolí našeho sídliště. Vždy si nějakou vytipoval, číhal na ni v domě u výtahu…

Nejspíš jsem byla mezi prvními, koho napadl. Některé z nich opravdu znásilnil. Kdybych vše nahlásila, mohl být dopaden dříve.

Aneta (61), Plzeňsko

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která