Strýc říkával, že ten starý obraz je prokletý. Časem jsem sama pochopila, proč. Vysával naši rodinu jako upír a přinášel všem jen samé neštěstí.

Do důchodu mi scházelo jen několik let, když moje stará teta zemřela a odkázala mi několik hezkých věcí. Mezi nimi byl i obraz, který jsem milovala. Vždycky, když jsem byla u ní, tak jsem se na něj se zalíbením dívala.

Všimla si toho, a proto jsem ho dostala po její smrti já. Je pravda, že nikdo z rodiny o něj nestál. Můj strýc dokonce kdysi tvrdil, že je ten obraz prokletý a může za předčasnou smrt našeho dědečka.

Já tomu ale nevěnovala pozornost, strýc už byl k stáru trochu zmatený. Teta na obraz ale nedala dopustit. Dva měsíce po její smrti jsem si ho odnesla domů. Pověsila jsem ho do obýváku a dlouho se jím kochala. Souvislost s tím, že se nám pak začaly dít zvláštní věci, jsem neviděla.

Na sesypání

Manžel měl za pár dní lehkou autonehodu a já se potýkala se záněty vaječníků. Výrazně se zhoršila hlavně naše psychika, neboť jsme se pohádali s našimi již dospělými dětmi. Všichni jsme byli zničehonic podráždění.

Trvalo to několik týdnů a já už byla na sesypání. Nemohla jsem spát a rozhodla jsem se, že se před prací trochu projdu. Vydala jsem se uličkou, kterou běžně nechodím. Byl tam malý bazar.

Zastavila jsem se u jeho dveří a napadlo mě, že bych se měla podívat dovnitř. Ani nevím proč. Byť bylo časně ráno, měli otevřeno, a tak jsem se ocitla uprostřed krámku s veteší. Rozhlížela jsem se kolem, majitel obchodu se stále neukazoval.

Chodila jsem sama uličkami mezi starým haraburdím a tu zvláštní energii, která tam byla. Najednou jsem došla k obrazu. Byla na něm loď na moři.

Úleva

Jak jsem se na ten obraz dívala, zasnila jsem se. Úplně jsem zapomněla, kde jsem. Uvědomila jsem si to až ve chvíli, kdy se mě dostala ruka prodavače. Jako by mě vytrhl z nějakého snu. „Kolik za ten obraz chcete?“ zeptala jsem se. Nebyl drahý.

Ještě ten den jsem si ho odnesla domů, a jakmile jsem ho pověsila na stěnu, ucítila jsem obrovskou úlevu. Naše rodinné vztahy i naše zdraví se zlepšily, do domu jako by přišla radost. Obraz po tetě jsem raději odnesla do bazaru.

Libuše (71), Opava