Domů     Tu figurínu jsem neměl nikdy vidět
Tu figurínu jsem neměl nikdy vidět
2 minuty čtení

Když jsem vylezl na půdu, přihnala se strašlivá bouřka. Dobře jsem viděl, když se zablesklo, jak stará figurína otevřela oči. Jako by náhle ožila.

Opřel jsem se do dveří, vedoucích na půdu. Měl jsem od dědy přísný zákaz tam lézt. A možná právě proto jsem vystoupal po starém, dřevěném žebříku vzhůru. Uvnitř panovalo příšeří. Uzounká ulička mezi starými „krámy“ mě dovedla k přednímu vikýři.

Hledal jsem muezzina, jak ho nazýval děda. Velkého dřevěného panáka, kterého dostal kdysi od svého přítele, kouzelníka, někde na své cestě napříč Amerikou. Děda figurínu uložil na půdě i přes protesty babičky.

Jak jsem tak šátral na půdě, nad dům se přiřítila pořádná bouřka. „Muezzine, kde jsi?“ šeptal jsem si pro kuráž a pokoušel se v sobě uklidnit bušící srdce dvanáctiletého odvážlivce.

Koukal na mě

Stovky předmětů, od starých skříní až po pyramidu naskládaných kufrů, se objevovaly a zase mizely v zákmitech blesků. Bouře venku řádila. Celý prostor půdy osvětlilo bílé světlo blesku a já měl pocit, že uhodilo přímo do domu.

V ten samý okamžik jsem spatřil muezzina. Stál až docela vzadu, natěsnán do rohu půdy, kousek za skříní. Jako by na mě čekal! Dřevěná figurína velikosti dospělého člověka. Při dalším zákmitu blesku figurína otevřela oči.

Vypadaly jako ty, které mívaly mrkací panenky mé malé sestry. A pak vše zmizelo ve tmě. Dostal jsem strašný strach. Vyřítil jsem se z půdy a málem zapomněl, že cesta vede dolů po žebříku.

Náhody?

Ve stejný okamžik se ozval výkřik babičky. Zakopla před prahem o rohožku a spadla na beton. Zlomila si ruku. Nevím proč, ale ty dvě věci se mi spojily v jednu. Za několik dní, když jsem se odvážil znovu za muezzinem na půdu, nám zemřel pes Brok.

A aby to nebyla náhoda, figurína otevřela oči i v den, kdy děda spadl z kola a pořádně se odřel. Když jsem se o muezzinovi zmínil, babička se naštvala a donutila dědu figurínu odnést na nedaleké smetiště.

Při stěhování muezzina z půdy se figurína rozlomila na dva díly a horní sletěl dolů ze žebříku přímo k mým nohám. Spatřil jsem tenkrát naposledy, jak se ty oči otevřely a pohlédly přímo na mě!

Petr (58), Pardubice

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může