Domů     Tak jsem pochopila, že každý z nás je nahraditelný
Tak jsem pochopila, že každý z nás je nahraditelný
3 minuty čtení

Vždycky jsem byla soběstačná a na to jsem byla hrdá! Pomáhala jsem druhým a myslela si, že tomu tak bude napořád. Pak přišlo kruté prozření.

Když mi bylo pětašedesát, cítila jsem se stěží na čtyřicet. Byla jsem stále plná energie a čilá jako rybička. Celý život jsem pracovala v domově pro seniory a tam jsem se musela ohánět.

Neměla jsem čas myslet na své vlastní problémy, práce mě bavila a naplňovala. Když se blížil čas odchodu do důchodu, byla jsem šťastná, že mohu přesluhovat a být užitečná. Co bych doma dělala?

Chalupou nemám, manžel se se mnou rozvedl, když byly děti malé, a vnoučata bydlela daleko. Žila jsem v malém městě, kde nebylo moc velké kulturní vyžití, jen kino a jediná vinárna, kde se dalo posedět.

Jednou za měsíc jsem jela za dcerou přes půl republiky nebo za synem do Německa. Tam jsem ale nikdy nezůstala dlouho, práce mě zase volala zpět! To byl můj život ve zkratce.

Užívat si?

Už se mi blížilo sedmdesát, když mi moje děti začaly říkat, že bych se na takovou náročnou práci už měla „vykašlat“, a užívat si konečně života, jezdit na výlety a do lázní. Já se tomu ale smála! „Co by si beze mě v domově počali? Vždyť tam na mě čekají mí pacienti a mí kolegové!“

Konečně klid

Vůbec jsem si nepřipouštěla, že mám také už svůj věk a že se mi může něco stát. Že jednoho dne nevstanu nebo přijde kolaps. A přesně to se stalo před dvěma lety v létě. Šla jsem domů z práce, stála na slunci na zastávce, a najednou – tma!

Probrala jsem se na lavičce, stálo kolem mě několik cizích lidí a přijížděla sanita. Pro mě! Naložili mě a odvezli. Byla jsem zmatená a neschopná říct souvisle větu.

Dcera s vnučkou dorazily do špitálu za tři hodiny a s ustaraným výrazem mi říkaly, že se musím šetřit. Kolegyně mi totéž řekly druhý den, když mě přišly navštívit. Najednou to šlo beze mě, každý jsme zkrátka nahraditelný.

Poležela jsem si v nemocnici dva týdny a měla o čem přemýšlet. Pochopila jsem, že čas člověk nezastaví. Když jsem se vracela domů, nechala jsem se přesvědčit dcerou, že svůj byt prodám a nastěhuji se k ní.

Budu si užívat svých vnuček a zahrádky, kterou jsem nikdy neměla. Vím, že se už musím šetřit, už se jejich pomoci nevzpírám.

Anna (74), Most

Související články
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka