Domů     Tak jsem pochopila, že každý z nás je nahraditelný
Tak jsem pochopila, že každý z nás je nahraditelný
3 minuty čtení

Vždycky jsem byla soběstačná a na to jsem byla hrdá! Pomáhala jsem druhým a myslela si, že tomu tak bude napořád. Pak přišlo kruté prozření.

Když mi bylo pětašedesát, cítila jsem se stěží na čtyřicet. Byla jsem stále plná energie a čilá jako rybička. Celý život jsem pracovala v domově pro seniory a tam jsem se musela ohánět.

Neměla jsem čas myslet na své vlastní problémy, práce mě bavila a naplňovala. Když se blížil čas odchodu do důchodu, byla jsem šťastná, že mohu přesluhovat a být užitečná. Co bych doma dělala?

Chalupou nemám, manžel se se mnou rozvedl, když byly děti malé, a vnoučata bydlela daleko. Žila jsem v malém městě, kde nebylo moc velké kulturní vyžití, jen kino a jediná vinárna, kde se dalo posedět.

Jednou za měsíc jsem jela za dcerou přes půl republiky nebo za synem do Německa. Tam jsem ale nikdy nezůstala dlouho, práce mě zase volala zpět! To byl můj život ve zkratce.

Užívat si?

Už se mi blížilo sedmdesát, když mi moje děti začaly říkat, že bych se na takovou náročnou práci už měla „vykašlat“, a užívat si konečně života, jezdit na výlety a do lázní. Já se tomu ale smála! „Co by si beze mě v domově počali? Vždyť tam na mě čekají mí pacienti a mí kolegové!“

Konečně klid

Vůbec jsem si nepřipouštěla, že mám také už svůj věk a že se mi může něco stát. Že jednoho dne nevstanu nebo přijde kolaps. A přesně to se stalo před dvěma lety v létě. Šla jsem domů z práce, stála na slunci na zastávce, a najednou – tma!

Probrala jsem se na lavičce, stálo kolem mě několik cizích lidí a přijížděla sanita. Pro mě! Naložili mě a odvezli. Byla jsem zmatená a neschopná říct souvisle větu.

Dcera s vnučkou dorazily do špitálu za tři hodiny a s ustaraným výrazem mi říkaly, že se musím šetřit. Kolegyně mi totéž řekly druhý den, když mě přišly navštívit. Najednou to šlo beze mě, každý jsme zkrátka nahraditelný.

Poležela jsem si v nemocnici dva týdny a měla o čem přemýšlet. Pochopila jsem, že čas člověk nezastaví. Když jsem se vracela domů, nechala jsem se přesvědčit dcerou, že svůj byt prodám a nastěhuji se k ní.

Budu si užívat svých vnuček a zahrádky, kterou jsem nikdy neměla. Vím, že se už musím šetřit, už se jejich pomoci nevzpírám.

Anna (74), Most

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může