Domů     Tak jsem pochopila, že každý z nás je nahraditelný
Tak jsem pochopila, že každý z nás je nahraditelný
3 minuty čtení

Vždycky jsem byla soběstačná a na to jsem byla hrdá! Pomáhala jsem druhým a myslela si, že tomu tak bude napořád. Pak přišlo kruté prozření.

Když mi bylo pětašedesát, cítila jsem se stěží na čtyřicet. Byla jsem stále plná energie a čilá jako rybička. Celý život jsem pracovala v domově pro seniory a tam jsem se musela ohánět.

Neměla jsem čas myslet na své vlastní problémy, práce mě bavila a naplňovala. Když se blížil čas odchodu do důchodu, byla jsem šťastná, že mohu přesluhovat a být užitečná. Co bych doma dělala?

Chalupou nemám, manžel se se mnou rozvedl, když byly děti malé, a vnoučata bydlela daleko. Žila jsem v malém městě, kde nebylo moc velké kulturní vyžití, jen kino a jediná vinárna, kde se dalo posedět.

Jednou za měsíc jsem jela za dcerou přes půl republiky nebo za synem do Německa. Tam jsem ale nikdy nezůstala dlouho, práce mě zase volala zpět! To byl můj život ve zkratce.

Užívat si?

Už se mi blížilo sedmdesát, když mi moje děti začaly říkat, že bych se na takovou náročnou práci už měla „vykašlat“, a užívat si konečně života, jezdit na výlety a do lázní. Já se tomu ale smála! „Co by si beze mě v domově počali? Vždyť tam na mě čekají mí pacienti a mí kolegové!“

Konečně klid

Vůbec jsem si nepřipouštěla, že mám také už svůj věk a že se mi může něco stát. Že jednoho dne nevstanu nebo přijde kolaps. A přesně to se stalo před dvěma lety v létě. Šla jsem domů z práce, stála na slunci na zastávce, a najednou – tma!

Probrala jsem se na lavičce, stálo kolem mě několik cizích lidí a přijížděla sanita. Pro mě! Naložili mě a odvezli. Byla jsem zmatená a neschopná říct souvisle větu.

Dcera s vnučkou dorazily do špitálu za tři hodiny a s ustaraným výrazem mi říkaly, že se musím šetřit. Kolegyně mi totéž řekly druhý den, když mě přišly navštívit. Najednou to šlo beze mě, každý jsme zkrátka nahraditelný.

Poležela jsem si v nemocnici dva týdny a měla o čem přemýšlet. Pochopila jsem, že čas člověk nezastaví. Když jsem se vracela domů, nechala jsem se přesvědčit dcerou, že svůj byt prodám a nastěhuji se k ní.

Budu si užívat svých vnuček a zahrádky, kterou jsem nikdy neměla. Vím, že se už musím šetřit, už se jejich pomoci nevzpírám.

Anna (74), Most

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud