Jsem holka Štěstěny, tvrdila moje máma, když jsem doma představila Mirka. Mohla na něm oči nechat.

To nadšení ji neopustilo nikdy. Myslím, že mi trochu záviděla, ale nikdy jsem jí to neřekla. Tátu měla ráda, ale co si pamatuji, tak jsme s Mirkem byli zamilovaní mnohem víc.

Jsme spolu moc rádi

Tehdy byla jiná doba, když se naši dali dohromady, také se tolik city nedávaly veřejně najevo. Já se s Mirkem také držíme zpátky, ale to, že se při procházkách držíme za ruce, neberu jako nějaké předvádění.

Jen jsme spolu prostě moc rádi, tak ať to všichni vidí. A to jsem mohla dopadnout špatně, kdybych neposlala k šípku Daniela odvedle. Nadbíhal mi, dělal na mě oči, sváděl mě, jenže já nějak cítila, že ten pravý musí přijít. Daniel to rozhodně nebyl.

Když se pak oženil, bylo to u sousedů docela divoké, ukázal se v pravém světle. Hrál si na klaďase, ale časem se z něho vyklubal hrubián. A jak stárnu, byl mi odpornější čím dál víc. I jeho ženě, která nakonec usoudila, že nemá zapotřebí se nechat urážet. A požádala o rozvod.

Musela zasáhnout

Naše sousedka z toho byla nešťastná. A když se u nás objevil Mirek, zesmutněla ještě víc. Na svého syna rozhodně nebyla pyšná. „Kde jsem udělala chybu?“ ptávala se, když Daniel vyváděl po návratu z hospody.

Když pak její synáček svoji drahou polovičku zmlátil tak, že měla modřiny po celém těle a monokl pod okem, už se neptala a synáčka z domu vyhodila. A když se vrátil ožralý z hospody, zavolala na syna policii, která ho vykázala z domu.

Držela jsem se zpátky

Něco takového musí být strašné pro mámu, která vždycky čeká, že její dítě udělá díru do světa a bude se mít zase o něco líp než ona. Raději jsem se jí několik dní vyhýbala a dalo by se říct, že jsem před ní skrývala i Mirka.

Nechtěla jsem drásat její poraněné srdce. Nejspíš to chápala, protože když jsme se nakonec potkaly, jen se smutně usmála a pokývala hlavou. Beze slov jsme si řekly všechno.

Mám prostě kliku

Život s Mirkem je prostě kouzelný. Nechci se chlubit, ve světle toho, co prožívala naše sousedka, to bylo něco neuvěřitelného. Na rukou by mě nosil, kdybych chtěla. Mám prostě kliku a moje máma měla pravdu.

Nikdy nezapomene na výročí svatby, dokonce slaví i to naše seznámení, které bylo poněkud chaotické. Málem jsem tenkrát spadla na náplavce řeky do vody. Zachytil mě statný sportovec v poslední chvíli.

Běhal kolem řeky a já si pak dělala legraci, že kolem řeky běhal jenom proto, aby zachraňoval ženské. Byla jsem tenkrát dost vyděšená a kabelka mi spadla do vody. Když se ujistil, že jsem v pořádku, vlezl do té vody a vytáhl mé poklady.

Mám respekt a on ten můj

Jediné, co mi kalí štěstí, je, že nemáme děti. Myslela jsem, že je chyba na mojí straně, ale nakonec se ukázalo, že je nějaká porucha u Mirka. Cítil se provinile, ale z toho bludu jsem ho rychle vyvedla. Uklidnila jsem ho, že stejně jsem děti nechtěla.

Lhala jsem, ale přece kvůli tomu neodkopnu chlapa, který je jinak stoprocentní. Viděla jsem na něm, že se mu hodně ulevilo a neřešil, proč jsme oba absolvovali ta vyšetření, proč jsme se o potomka snažili. Možná to jenom tak dělá, že mi věří i v téhle věci.

Spíše bych řekla, že něco tuší, ale váží si mého rozhodnutí. Už jsme o tom nikdy nemluvili, věnujeme se sami sobě. Možná je to sobecké, ale já jsem i takhle šťastná.

I mámě jsem tenkrát zalhala, když se ptala na vnoučata. Zvedla obočí a já věděla, že mě prokoukla. Ale mlčela, přeje mi, abych byla šťastná.

Jana K. (65), Kolín