Domů     A tak jsem poznala, že mě opravdu miluje
A tak jsem poznala, že mě opravdu miluje
3 minuty čtení

Ke konci prázdnin jsem se k zbláznění zamilovala, ale zlý osud nás rozdělil. Zemědělství mě povolalo na povinnou chmelovou brigádu.

Do sedmnáctých narozenin zbývaly dva měsíce. V té kouzelné době jsem se k zbláznění zamilovala. Byly prázdniny, srpen, kdy bývají chladná rána se závoji mlh.

Naši neměli ani vindru, a tak jsme jeli akorát tak víte kam, zkrátka nikam jsme nejeli, zůstali jsme doma, a to bylo to nejlepší, co jsme mohli udělat. Na koupališti se konala tancovačka pod širým nebem.

A právě v ten čarovný letní večer jsem se seznámila s Václavem. Zamilovala jsem se až po uši a vzápětí se stala strašná věc.

Ze školy jsme všichni dostali dopis, ať se povinně dostavíme na chmelovou brigádu a pomůžeme tak našim zemědělcům splnit plán na 150 procent. „Vždyť jsou prázdniny,“ brečela jsem.

„Nemůžu nikam odjet.“ Máma odpověděla, že je to povinné a tečka. Chtělo se mi umřít. Budu celých deset dní pryč. Václav na mě zapomene.

Smutné písně

Když jsem si balila batoh, táta se mě snažil rozveselit a povídá, že socialistické zemědělství má čtyři nepřátele: jaro, léto, podzim a zimu. Ani jsem se nepousmála. Věděla jsem, že mé lásce zvoní umíráček.

Ve chmelové vesnici to bylo pekelné, ubytovali nás do ubikace připomínající kravín, kde nás spalo v jedné cimře dvacet. Ráno nás vyhnali na chmelnici. V devět hodin bylo třicet šest stupňů ve stínu, na slunci asi padesát. Pár spolužaček omdlelo, dostaly úžeh.

Oběd přivezl traktor, byla to šlichta, která se nedala jíst. Ty, které zatím neskolil úžeh, sužovala otrava jídlem. Všichni jsme vypadali jako trestanci, a ještě mimořádně špatně oblečení.

Večer jsme seděli ve stínu ubikace a spolužačka Vránová hrála na kytaru a tklivě zpívala smutné písně.

Na motorce

Václav slíbil, že mě přijede navštívit na motorce, ale paradoxně jsem si přála, aby se raději ne­ukázal. Vypadala jsem jako noční můra.

V kostkované tátově košili, příšerných teplákách a slamáku, který přes zimu na půdě okousaly myši, jsem nebyla na žádné rande připravená. Mimoto jsem byla spálená od slunce a poštípaná komáry i v obličeji. Modlila jsem se, aby nepřijel. Ale přijel.

„Holky,“ řekla jsem, když jsem uslyšela hrkání motorky, „jestli se se mnou po tomhle nerozejde, tak mě doopravdy miluje.“ Ukázaly, že mi drží palce.

Vyplula jsem ven oblečená jako sociální případ a ještě jsem se i držela za břicho, neboť mi bylo zle z hrozného jídla. A Václav, světe, zboř se, řekl, že mi to sluší. Jak říkám, byla to opravdová láska. A vlastně stále je, už šestačtyřicet let.

Michaela (62), Kolínsko

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.