Tak pomalého a nemožného člověka jsem v životě neviděla. Neopravil mi vůbec nic, zato koukal, co všechno by mi doma snědl a vypil!
Hlídala jsem tehdy malou vnučku Janičku, když se mi rozbila televize. To během hlídání dítěte, když zároveň potřebujete v klidu uvařit, nechcete. Pohádky v televizi byly v té době to jediné, co Janičku udrželo chvilku v klidu.
Doma jsem toho měla už víc, co potřebovalo opravit, tak jsem začala hledat na internetu šikovného muže, který by přišel, a dal všechno do pořádku. Firem, které nabízely pomoc, bylo hodně. Hledala jsem takovou, aby to měl ten člověk blízko, a mohl, pokud možno, hned.
Bábovka a cigárko
Podařilo se! Už za hodinu, během níž jsem skotačila s vnučkou při písničkách, stál u dveří a zvonil. Hodinový manžel. Radovala jsem se. To jsem ale netušila, co mě čeká. Ten muž zíval už při pozdravu a ještě mnohokrát poté.
Motal se po bytě jako slon v porcelánu. „Hm, tak povídejte, paninko, co pro vás můžu udělat?“ řekl a kecnul sebou na gauč vedle malé Janičky.
„To vypadá krásně, můžu ochutnat?“ řekl, a aniž by čekal na odpověď, snědl z talířku kousek bábovky, který jsem Janičce připravila ke svačince. Řekla jsem, že mám problémy s televizí a taky by se mohl podívat na dvířka od skříňky a zatlouct několik hřebíčků.
Pokýval a zeptal se, jestli by si mohl dát předtím cigárko, a zda mi nezbylo něco od oběda. Řekla jsem, že kouřit může jedině na balkoně.
Usnul
Dala jsem mu porci guláše. „Pivečko by nebylo?“ zeptal se poté. To jsem už nevydržela a řekla, že pivo dostane až tehdy, když něco opraví. Líně se zvedl a přemístil se k televizi. Chvíli se v televizi vrtal, pak si sedl na gauč k ovladači.
Janička potřebovala na záchod, tak jsem s ní odběhla. A když jsem se vrátila, opravář ležel na gauči a spal. To už bylo do nebe volající. Vyhodila jsem ho ze dveří a šla zvonit na sousedy.
Tonda odvedle mi televizi nazítří opravil, od té doby volám zásadně jemu, když se mi doma něco porouchá.
Jaroslava (66), Uherské Hradiště
