Domů     Vyhodil mě z mého domova
Vyhodil mě z mého domova
3 minuty čtení

V mládí jsem měla vše. Obdiv, kariéru, vlastní bydlení od rodičů. A o všechno jsem hloupě přišla.

Jak já si žila! A jak jsem si mohla žít dál. Jenže jsem byla až moc velký bohém a leccos jsem dostala zadarmo, takže jsem si toho nevážila. Jako třeba bydlení. Rodiče zdědili byt po tetičce a ten mi věnovali.

Všechno je pryč

Ještě před rokem jsem měla svůj domov. Krásný byt, který jsme si zařídili s manželem Zbyňkem. Poznala jsem ho v mých padesáti. Pozdě, ale přece. Byl nejbáječnější muž mého života. Včas mě zkrotil, abych vše neprohýřila. Bohužel tu dnes není, aby mne chránil.

A podle toho to dopadlo. Náš byt. Byl v něm celý náš život. Vzpomínky. Krásné. I když jsme neměli děti, měli jsme sebe. A když Zbyněk zemřel, zůstal mi vlastně jen ten byt.

Musela jsem žít

Po odchodu muže jsem měla pocit, že v tom bytečku na mě vše padá. Že Zbyňka vidím všude. Nebylo lehké se rozptýlit, naštěstí jsem získala odvahu chodit mezi lidi. Možná bohužel. Potkávala jsem různé lidi, kteří jevili zájem o můj osud.

Já se jim odměňovala tím, že jsem jim platila útratu v restauraci, půjčovala jsem peníze, které jsem už pak nikdy neviděla. Potřebovala jsem si něco koupit, už ani nevím co. A neměla jsem peníze, takže jsem hledala půjčku.

Věděla jsem, že se v tomto pohybuje Radek, syn kamarádky. Pomohl. A vycítil příležitost. Najednou se o mě začal až moc starat. „Ty jsi jeho druhá máma,“ říkala mi kamarádka. Dojalo mne to, i když dnes si zpětně říkám, jestli mi taky nehrála na city. Pokračovalo to tak daleko, až jsem Radkovi prodala byt s tím, že v něm dožiji.

Nemluvil ani s jednou z nás

Kamarádka se rozkmotřila se synem. Tehdy pamatuji, jak mi zatrnulo, když mi řekla, že mu úspěch stoupl do hlavy a že je to prevít. Přesně od doby, kdy se rozhádali, se Radek začal chovat nepěkně i ke mně.

Měli jsme sice dohodu o věcném břemenu, takže jsem myslela, že dožití v bytě mám jisté, ale ty nepříjemnosti mi svíraly hrdlo. Radek byl sice slušný, ale pak prohodil nějakou podivnou poznámku, jestli bych třeba nechtěla do domova pro seniory.

Dnes sedím na hrobě a pláču. Mluvím se Zbyňkem a omlouvám se mu, že se mi nepodařilo udržet si náš domov. Dostávala jsem se do finanční tísně, takže jsem neplatila včas zálohy.

Radek se to jako majitel bytu dozvěděl, takže docílil toho, že jsem byla nesoběstačnou. Našel mi ten domov seniorů, ale šťastná tu nejsem.

Hana Ř. (74), Cheb

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud