Domů     Těsně před nebezpečím jsem byl včas varován
Těsně před nebezpečím jsem byl včas varován
3 minuty čtení

Při zdolávání strmé skály jsem měl tehdy více štěstí než rozumu. Málem jsem spadl, ale zachránilo mě pevné lano. V bezvědomí jsem měl děsivý sen.

Vítr nesl píseň tesknou jako hřbitovní pochod. Přibouchl jsem za sebou dveře malé horské chatky, která byla postavena na úzkém skalním ostrohu. Byl jsem sotva půl hodiny na cestě od vrcholu, když se nebe náhle zatáhlo.

Vichr s deštěm zaútočil na kolmou stěnu hory. Připadal jsem si v této výšce jako orel. Vlezl jsem do malé horské chatičky, najedl se a ulehl na dřevěnou palandu. Zachumlal jsem se do bundy a usnul spánkem křehkým jako čínský porcelán.

Kdo to klepe?

Probudilo mě klepání na dveře! Chvíli trvalo, než jsem se probral. Otázka, kdo může klepat na tom­hle pustém a osamělém místě, byla v tu chvíli zbytečná. Dveře byly zajištěny zevnitř. Rozsvítil jsem baterku a dral se ven ze svého pelechu.

Ocitl jsem se uprostřed noci na skále. Hvězdy zářily na obloze tak blízko, že by stačilo natáhnout ruku a dotknout se jich. Nikde nikdo nebyl. Asi se mi to jen zdálo, usoudil jsem.

Vrátil jsem se do chaty a zajistil dveře na závoru. Usínal jsem, když se klepání ozvalo znovu. Tentokráte bylo razantnější.

Strašidelná tvář

Znovu jsem kráčel ke dveřím. Venku nebyla ani noha. Marně jsem baterkou provrtával okolní temnotu. Měsíc byl po novoluní a jeho tenký srpek zářil na obloze. Ještě jsem si nestačil ani lehnout, kdy se klepání ozvalo potřetí. Tentokráte dotyčný bušil pěstí!

Představa, že někdo stojí přede dveřmi chaty a domáhá se vstupu dovnitř, byla děsivá. Znovu jsem chtěl otevřít dveře, a tehdy kužel světla dopadl do rohu boudy na strop. Spatřil jsem obličej tak strašlivý, že mi baterka vypadla z ruky.

Kužel světla však nadále svítil na obličej, který na mě civěl. Protáhlá svraštělá tvář, bledá jako křída! Vousy a vlasy byly ojíněny sněhem a ledem. Na hlavě přízraku trůnila starobylá horolezecká přilba!

Strašidelný výjev visel uvázaný na laně a v ruce držel cepín! Popadl jsem batoh a vyřítil se ven z horské boudy. Včas jsem se zastavil! Ještě krok, dva – a dál se jako obří tlama rozevírala skalní rozsedlina, končící hluboko v násypném kuželu. Otevřel jsem oči a vykřikl!

Probral jsem se

Visel jsem na laně a komíhal se nad propastí. Při lezení mi uklouzla noha a já se zřítil několik metrů dolů. Pád naštěstí zachytilo lano, které se napnulo jako klavírní struna. Při tom jsem se udeřil do hlavy a ztratil vědomí. Mohl jsem se zabít.

„Měj jsi víc štěstí než rozumu,“ říkali mi ostatní členové naší výpravy, když se jim podařilo mě vyprostit. A přidali historku o tom, jak kdysi na téhle trase zemřel při pádu horolezec, jehož tělo se nikdy nenašlo.

Občas tu prý straší živé horolezce, kterým tak připomíná, že zde visí lidský život na vlásku! Tak, jako ten můj.

Petr (57), Pardubice

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Jak zatočit s chloupky ve tváři
nejsemsama.cz
Jak zatočit s chloupky ve tváři
Znáte to. Naneseme na obličej make-up, a rázem je vidět každý chloupek, který byl předtím sotva znát. Co dělat, abychom se jich zbavily, šetrně, bez podráždění? Depilace, nebo raději epilace? O depilaci se jedná, když odstraňujeme jen viditelnou část chloupků žiletkou či depilačním strojkem, epilací se jich zbavujeme i s kořínky. První způsob je určitě pohodlnější, ale krátkodobé řešení. Jak
Uhlídá si Dyková svého muže?
nasehvezdy.cz
Uhlídá si Dyková svého muže?
Herečka Tatiana Dyková (48) ze seriálu Případy mimořádné Marty měla zřejmě důvod, proč svého muže Vojtěcha Dyka (41) nechtěla pustit do soutěže StarDance. Jeho účast jí totiž dělala od začátku těž
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
historyplus.cz
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
Pawiak pomstíme! Právě tento nápis zaplaví ke konci roku 1942 varšavské ulice. Polští odbojáři už mají plné zuby toho, jak nacisté zacházejí s vězni v místním žaláři, a rozhodnou se okupantům pustit žilou. Vyšlápnou si na obyčejné bachaře i na tu nejodpornější nacistickou „svini“!   Stavět se začíná v roce 1830 a dokončena je o šest let