Domů     Rozdělila nás jeho žena
Rozdělila nás jeho žena
3 minuty čtení

Iva jsem potkala až po čtyřicítce. Do té doby jsem myslela, že každý chlap musí být jen prevít. On byl však jiný.

Byla to náhoda. Ivo tenkrát dojel do hospody ve vsi, kde jsem byla na chalupě.

Nečekané setkání

Normálně jsem do těchto zařízení nechodila, pozvali mne však sousedé. S Ivem jsme do sebe vrazili na schodech, já zakopla a on mě chytil do náruče. Romantika, že?

Byl jiný, i když jsem nevěřila

Jenže já byla střízlivá. Myslím hlavně, co se romantiky týká. Nicméně jeho pohled byl takový jiný. Přece jen jsem ho pak nemohla vyhnat z hlavy.

Zase se u nás objevil

Další víkend se ve vsi ukázal znovu. Tehdy mi ještě neřekl, že se schválně vrátil, aby mne znovu potkal. Ptal se na mě v místní hospůdce a ti šibalové mu leccos řekli. Potkali jsme se a začali si povídat. Přitahovali jsme se jako magnety.

Byl ženatý

Jenže to mělo háček. On byl ženatý a měl dvě děti. Sice by se prý rozvedl, protože jeho vztahy se ženou byly dost napjaté, ale nechtěl dětem rozbít rodinu. Náš vztah začal, byl však přísně tajný. Jenže Ivova žena brzy zjistila, že někoho má, a začala mu dělat peklo.

Tajná láska

A právě tehdy začaly i mé zdravotní potíže. Ivo si vyčítal, že to je kvůli němu, napětí mezi námi ale bylo znatelné. Pomáhal mi, protože se cítil za celou situaci zodpovědný, najednou jsme ale byli spíš jen kamarádi.

Přišel, pomohl mi, vypil kávu, něco zakousl a odešel. I když to nebyl bídák jako ti muži před ním, stejně jsem jednoho dne nevydržela a vše mu vyčetla.

Nešlo to jinak

Řekla jsem mu, ať příště už nechodí. Poslechl. Pochopil mne. Omlouval se s tím, že ví, jak to s ním není snadné. Měla jsem vztek, ale co jsem mohla dělat.

Cizí žena

Snažila jsem se na Iva zapomenout, ale nešlo to. Pořád jsem věděla, že patříme k sobě, ale osud nám nepřál. Jednoho dne u mne zazvonila mladá žena. Byla to Ivova dcera. Přišla mi sdělit, že její otec měl těžkou autonehodu a leží v nemocnici.

Jelikož Ivova dcera věděla o našem románku, napadlo ji, že bych mohla přispět k tomu, aby se mu udělalo lépe.

Na chvíli dohromady

To se bohužel nestalo. Sice jsme si v nemocnici ještě popovídali, Ivo ale za týden zemřel. Prý jsem byla jeho velká láska. Ach. Proč to neřekl dříve? Nebojoval o mne?

Jeho dcera mi řekla, že měl doma peklo. Kvůli mně, kvůli dalším věcem. Vše bychom ale společně vyřešili. Když bychom na to byli dva!

Promarněná láska

Měla jsem s ním tehdy zůstat. Třeba by tu dnes byl a byli bychom šťastní. Je je pozdě nad tím takto uvažovat. Snad alespoň jeho žena klidně spí.

Milena V. (70), Kladno

Další článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.