Iva jsem potkala až po čtyřicítce. Do té doby jsem myslela, že každý chlap musí být jen prevít. On byl však jiný.
Byla to náhoda. Ivo tenkrát dojel do hospody ve vsi, kde jsem byla na chalupě.
Nečekané setkání
Normálně jsem do těchto zařízení nechodila, pozvali mne však sousedé. S Ivem jsme do sebe vrazili na schodech, já zakopla a on mě chytil do náruče. Romantika, že?
Byl jiný, i když jsem nevěřila
Jenže já byla střízlivá. Myslím hlavně, co se romantiky týká. Nicméně jeho pohled byl takový jiný. Přece jen jsem ho pak nemohla vyhnat z hlavy.
Zase se u nás objevil
Další víkend se ve vsi ukázal znovu. Tehdy mi ještě neřekl, že se schválně vrátil, aby mne znovu potkal. Ptal se na mě v místní hospůdce a ti šibalové mu leccos řekli. Potkali jsme se a začali si povídat. Přitahovali jsme se jako magnety.
Byl ženatý
Jenže to mělo háček. On byl ženatý a měl dvě děti. Sice by se prý rozvedl, protože jeho vztahy se ženou byly dost napjaté, ale nechtěl dětem rozbít rodinu. Náš vztah začal, byl však přísně tajný. Jenže Ivova žena brzy zjistila, že někoho má, a začala mu dělat peklo.
Tajná láska
A právě tehdy začaly i mé zdravotní potíže. Ivo si vyčítal, že to je kvůli němu, napětí mezi námi ale bylo znatelné. Pomáhal mi, protože se cítil za celou situaci zodpovědný, najednou jsme ale byli spíš jen kamarádi.
Přišel, pomohl mi, vypil kávu, něco zakousl a odešel. I když to nebyl bídák jako ti muži před ním, stejně jsem jednoho dne nevydržela a vše mu vyčetla.
Nešlo to jinak
Řekla jsem mu, ať příště už nechodí. Poslechl. Pochopil mne. Omlouval se s tím, že ví, jak to s ním není snadné. Měla jsem vztek, ale co jsem mohla dělat.
Cizí žena
Snažila jsem se na Iva zapomenout, ale nešlo to. Pořád jsem věděla, že patříme k sobě, ale osud nám nepřál. Jednoho dne u mne zazvonila mladá žena. Byla to Ivova dcera. Přišla mi sdělit, že její otec měl těžkou autonehodu a leží v nemocnici.
Jelikož Ivova dcera věděla o našem románku, napadlo ji, že bych mohla přispět k tomu, aby se mu udělalo lépe.
Na chvíli dohromady
To se bohužel nestalo. Sice jsme si v nemocnici ještě popovídali, Ivo ale za týden zemřel. Prý jsem byla jeho velká láska. Ach. Proč to neřekl dříve? Nebojoval o mne?
Jeho dcera mi řekla, že měl doma peklo. Kvůli mně, kvůli dalším věcem. Vše bychom ale společně vyřešili. Když bychom na to byli dva!
Promarněná láska
Měla jsem s ním tehdy zůstat. Třeba by tu dnes byl a byli bychom šťastní. Je je pozdě nad tím takto uvažovat. Snad alespoň jeho žena klidně spí.
Milena V. (70), Kladno
