Domů     Odloučeni na dlouhý rok
Odloučeni na dlouhý rok
3 minuty čtení

Seznámili jsme se u táboráku. Praskalo dřevo, svítily hvězdy a on tak krásně zpíval. Až jsem si musela otřít slzy.

Vzpomněla jsem si na den našeho seznámení, který se podobal tomuhle večeru. Šly jsme s kamarádkou podél řeky, večer byl krásný jako ze sna, a my uslyšely ten hlas. Mířily jsme za ním jako zhypnotizované.

Můj idol seděl u táboráku s partou přátel. Když uviděli, jak stojíme a zíráme, pozvali nás k ohni a rozdělili se s námi o čaj s rumem a tatranky.

Vzpomínky

Nad řekou se nesla jedna krásná trampská písnička za druhou, Letí šíp savanou vystřídala Dajána, pak zpívali Kocábku náramnou a Poplujem spolu, tam dolů, tou peřejí. V písničkách jakoby houkaly vlaky, voněla řeka, lýtka šimrala vysoká tráva plná rosy.

To byl okamžik našeho seznámení, zatímco dnes večer to bylo loučení. Oheň praskal, hvězdy se schovaly za mraky, řeka se oblékla do černého. Bylo mi smutno. Čekala nás zatěžkávací zkouška. Dva roky vojny. Narukoval daleko od domova, dobrých čtyři sta kilometrů.

Slíbila jsem, že mu budu psát každý den, a když jsem viděla v jeho očích zoufalství svědčící o tom, že jeden dopis denně opravdu nezvládne, ujistila jsem ho, že z jeho strany jeden dopis týdně úplně postačí.

Napsal jen třikrát

Sama jsem psala dlouhé dopisy dennodenně. Na dopisních papírech byl můj zlatě vytištěný monogram, dopisy jsem vkládala do růžových obálek, které jsem navoněla. Zpočátku mi, přesně, jak slíbil, psal jednou týdně.

Koupila jsem si na jeho psaníčka krásnou vyřezávanou dřevěnou skříňku. Jenže napsal jen třikrát. Pak se odmlčel. Nemohla jsem tomu uvěřit. Ptala jsem se v duchu, jak je možné, že na mě za měsíc zapomněl.

Mluvili jsme přece už i o tom, kde budeme bydlet, kolik budeme mít dětí. Nesla jsem to těžce. Pochopitelně jsem mu přestala psát. Probrečela jsem desítky nocí. Bylo těžké smířit se s rozchodem, který vlastně neproběhl, který nikdo z nás slovy nepojmenoval. Ale bylo to nezbytné.

Lstivá sestra

Když uplynulo půl roku a nevěděla jsem o něm vůbec nic, v duchu jsem mu řekla sbohem a začala jsem se rozhlížet po jiných. Ve skutečnosti mě žádný jiný nezajímal a byla jsem nešťastná. Uplynul další půlrok a někdo zabušil na dveře. Byl to On!

Přijel na dovolenku. Zapřísahal se, že přece psal! Nastalo vyšetřování. Zjistili jsme, že dopisy likvidovala má nevlastní sestra, která se do mého vojáka tajně zamilovala a rozhodla se náš vztah překazit.

Povedl se jí ale pravý opak – ukázalo se, že je pevný jako skála. Rok jsme o sobě nic nevěděli, a přesto nás to nerozloučilo.

Šárka T. (60), Přelouč

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.