Seznámili jsme se u táboráku. Praskalo dřevo, svítily hvězdy a on tak krásně zpíval. Až jsem si musela otřít slzy.

Vzpomněla jsem si na den našeho seznámení, který se podobal tomuhle večeru. Šly jsme s kamarádkou podél řeky, večer byl krásný jako ze sna, a my uslyšely ten hlas. Mířily jsme za ním jako zhypnotizované.

Můj idol seděl u táboráku s partou přátel. Když uviděli, jak stojíme a zíráme, pozvali nás k ohni a rozdělili se s námi o čaj s rumem a tatranky.

Vzpomínky

Nad řekou se nesla jedna krásná trampská písnička za druhou, Letí šíp savanou vystřídala Dajána, pak zpívali Kocábku náramnou a Poplujem spolu, tam dolů, tou peřejí. V písničkách jakoby houkaly vlaky, voněla řeka, lýtka šimrala vysoká tráva plná rosy.

To byl okamžik našeho seznámení, zatímco dnes večer to bylo loučení. Oheň praskal, hvězdy se schovaly za mraky, řeka se oblékla do černého. Bylo mi smutno. Čekala nás zatěžkávací zkouška. Dva roky vojny. Narukoval daleko od domova, dobrých čtyři sta kilometrů.

Slíbila jsem, že mu budu psát každý den, a když jsem viděla v jeho očích zoufalství svědčící o tom, že jeden dopis denně opravdu nezvládne, ujistila jsem ho, že z jeho strany jeden dopis týdně úplně postačí.

Napsal jen třikrát

Sama jsem psala dlouhé dopisy dennodenně. Na dopisních papírech byl můj zlatě vytištěný monogram, dopisy jsem vkládala do růžových obálek, které jsem navoněla. Zpočátku mi, přesně, jak slíbil, psal jednou týdně.

Koupila jsem si na jeho psaníčka krásnou vyřezávanou dřevěnou skříňku. Jenže napsal jen třikrát. Pak se odmlčel. Nemohla jsem tomu uvěřit. Ptala jsem se v duchu, jak je možné, že na mě za měsíc zapomněl.

Mluvili jsme přece už i o tom, kde budeme bydlet, kolik budeme mít dětí. Nesla jsem to těžce. Pochopitelně jsem mu přestala psát. Probrečela jsem desítky nocí. Bylo těžké smířit se s rozchodem, který vlastně neproběhl, který nikdo z nás slovy nepojmenoval. Ale bylo to nezbytné.

Lstivá sestra

Když uplynulo půl roku a nevěděla jsem o něm vůbec nic, v duchu jsem mu řekla sbohem a začala jsem se rozhlížet po jiných. Ve skutečnosti mě žádný jiný nezajímal a byla jsem nešťastná. Uplynul další půlrok a někdo zabušil na dveře. Byl to On!

Přijel na dovolenku. Zapřísahal se, že přece psal! Nastalo vyšetřování. Zjistili jsme, že dopisy likvidovala má nevlastní sestra, která se do mého vojáka tajně zamilovala a rozhodla se náš vztah překazit.

Povedl se jí ale pravý opak – ukázalo se, že je pevný jako skála. Rok jsme o sobě nic nevěděli, a přesto nás to nerozloučilo.

Šárka T. (60), Přelouč