Manžel mě opustil kvůli jiné ženě a já byla úplně na dně. Souhlasila jsem s tím, že se zúčastním podivné seance.

Měla jsem v tom vztahu navrch! Manžel nebyl žádný velký krasavec, zatímco já si mohla vybírat. Majetný taky závratně nebyl. Měli jsme byt v osobním vlastnictví, dvě auta a chalupu. Nic víc!

Abych si nezkazila život, svou postavu a dobré zaměstnání, tak jsem nechtěla mít nikdy děti. Můj manžel se dlouhá léta tvářil, že je stejného názoru. Jenže pak se v něm najednou probudila touha zplodit potomka. Ve chvíli, kdy já už děti mít nemo­hla.

A tak bylo najednou po lásce i manželství. Vzal mi dráhu s mladou sekretářkou Janičkou, která se tetelila nadšením, že bude mít dítě, i když s dědkem.

Za úplňku

Měl přece byt, auto a chalupu! Byla to obyčejná vypočítavá holka, která chytla příležitost za pačesy v chlapovi, který chytl druhou mízu. Byla jsem vzteky bez sebe, jaká to je nespravedlnost! Můj muž mě opustil a mně se zhroutil celý svět.

V takové chvíli je žena zranitelná a touží po pomstě natolik, že je ochotná udělat cokoli. Dostala jsem se zkrátka do tak těžké životní situace, že jsem potřebovala zázrak, nějaké ujištění, že všechno bude zase dobré.

Tak jsem se stala snadným cílem kolegyně, která chodila na čarodějné seance. „Však jí to nandáme!“ hučela do mě a v pátek za úplňku mě vlekla mezi své kamarádky. Byly to děsné babice, já se ale mezi nimi cítila dobře.

Jedna mi vyložila karty, druhá viděla v křišťálové kouli, že se manžel s prosíkem vrátí a třetí pálila papírky na černé svíci za to, že se jeho dítě nikdy nenarodí.

V nemocnici

Pak jsme společně seděly u stolu a cosi huhlaly stále dokola. Až ta hlavní vykřikla: „Jsi tu, pane!“ A asi kopla do stolu, protože svíce zuřivě zablikala. Seděla jsem jako zařezaná a pozorovala celé to strašidelné mihotání světla.

Když jsem šlapala v jednu ráno domů, říkala jsem si, že to byl kabaret. Druhý den se mi ale začaly dít děsivé věci. Zdály se mi noční můry, měla jsem stísněný pocit, málem mě přejelo auto a nakonec jsem skončila až v nemocnici se zlomenou nohou.

„Vidíš!“ strašila mě matka, když jsem jí řekla, kde jsem byla. „S takovými věcmi si nesmíš zahrávat!“ Byt mi pak posypala bílou šalvějí proti zlým duchům. Ať to bylo tehdy jakkoli, už jsem tu sebranku divých žen nikdy nenavštívila.

Milena (51), Písek