Na moje narozeniny mě čekalo na zahradě obrovské překvapení. Srdce vytvořené z růží mi dočista vzalo dech.

Nikdy v životě jsem nevěřila na posmrtný život nebo na duchy. Před necelými sedmi lety mě ale vlastní zkušenost přesvědčila o tom, že naším odchodem ze světa určitě všechno nekončí. Přítel mi řekl, že pokud zemře dříve než já, pošle mi z onoho světa pozdrav.

Tehdy jsem tomu nevěřila, ale o necelý rok později se stalo něco nevysvětlitelného, co mě přesvědčilo o pravdivosti jeho slov. Muže svého života jsem našla až na druhý pokus, byla to ale opravdu láska jako hrom.

Na rozdíl od mého prvního manžela, se kterým jsem se rozvedla kvůli jeho sobectví a agresivnímu chování, byl Lukáš opravdu hodným a milujícím člověkem. Současně ale nepostrádal sebevědomí, odvahu a také smysl pro humor.

Romantik tělem i duší

Rovněž jsem oceňovala jeho romantické chování. Dovedl mě překvapit pěkným dárkem nejen k mému svátku nebo k mým narozeninám či výročí našeho prvního setkání, ale prostě jen tak, kterýkoliv den v roce, aby mi udělal radost a vykouzlil mi úsměv na rtech.

Srdíčka lásky

Jedním z „čísel“ Lukášova romantického repertoáru bylo vytváření srdcí při různých příležitostech. Když věděl, kudy půjdeme na procházku, často jsme po cestě narazili na srdce složené z kamenů nebo papírové srdíčko pověšené na stromě.

Lukáš byl i dobrým kuchařem a často zejména své dezerty servíroval tak, aby vytvořily obraz srdce. Bylo to zkrátka něco jako jeho ochranná známka.

Do manželství jsme nespěchali

S Lukášem jsme se seznámili v době, kdy byl rovněž rozvedený jako já. Domluvili jsme se na tom, že do dalšího manželství nebudeme spěchat, a takhle nám to v podstatě vydrželo po celou dobu našeho soužití. Děti jsem mít nemohla a Lukáš to akceptoval.

Ani on z předchozího oficiálního vztahu potomky neměl. Byli jsme s touto skutečností smíření a nevadilo nám to. Užívali jsme si všechny krásy života, postupně stárli bok po boku a náš život byl příjemný a bezkonfliktní.

S věkem se dostavily nějaké zdravotní problémy, ale i v tomto případě jsme si byli navzájem jeden druhému velkou oporou. Věděla jsem, že jednou přijde den, kdy jeden z nás zůstane sám a bude se trápit. Nechtěla jsem na to myslet, život bez Lukáše jsem si nedovedla představit.

Žertovný slib

V pětapadesáti letech překonal můj partner nádor na štítné žláze a naštěstí všechno dobře dopadlo. Když měl ještě před operací a situace byla nejistá, sliboval mi – napůl v žertu, ale napůl i vážně – že pokud zemře, pošle mi pozdrav z onoho světa. Já jsem mu to nevyvracela, myslela jsem si ovšem svoje.

Odešel navždy

S nemocí se Lukáš vypořádal. Myslela jsem si, že spolu strávíme třeba ještě dalších dvacet let. Jednoho dne ale přišel krutý šok. Volali mi z nemocnice, že tam mého přítele přivezli a že jeho stav je kritický.

Prodělal silný infarkt a upadl do bezvědomí, z něhož se už neprobral. Zemřel v umělém spánku, do kterého ho uvedli.

Pohřeb si nepřál

Brečela jsem smutkem nad tím, že mi odešel, a ještě více i z toho důvodu, že jsme si nestačili říct poslední sbohem. Považovala jsem to za krutou nespravedlnost a nedokázala jsem se s jeho smrtí smířit.

Pohřeb si Lukáš nepřál, podle jeho přání jsem jeho popel rozptýlila u nás na zahradě.

Smutné narozeniny

Dlouho jsem se z Lukášovy smrti vzpamatovávala. Často jsem vzpomínala na všechny ty kouzelné chvíle, jaké jsme spolu během těch mnoha společných let prožili. Přiblížil se den mých narozenin, ale já neměla v úmyslu je nijak slavit.

Toho dne, jako kdyby se mnou osud chtěl souhlasit, bylo navíc ošklivé, zamračené počasí. Vůbec se mi nechtělo jít ven. Když jsem pak otevřela dveře a podívala se do zahrádky, strnula jsem a nechtěla jsem věřit tomu, co vidím.

Na zahradě, na místě, kde jsem před časem vysypala z urny Lukášův popel, se výrazně vyjímalo srdce, vytvořené z růží. Netušila jsem, jak ten obrazec mohl vzniknout a kdo ho tam udělal. Pak jsem si vzpomněla na to, co mi Lukáš kdysi sliboval.

Přišla zpráva z onoho světa?

Ptala jsem se sama sebe, jestli je možné, že mi právě tímto způsobem chtěl dát Lukáš o sobě vědět z onoho světa. Kdyby mi to někdo vyprávěl, nevěřila bych mu, ale nyní jsem opravdu hleděla na srdce z růží, vytvořené na mé narozeniny.

Věřím, že se znovu setkáme

Jiné vysvětlení mě nenapadalo a upřímně jsem ho ani nehledala. Dodnes tento neuvěřitelný zážitek beru jako to nejkrásnější vyznání lásky, jaké jsem kdy dostala. A o tom, že se po smrti znovu s Lukášem setkám, už dnes vůbec nepochybuji! Moc se na ten okamžik, kdy se znovu tam někde nahoře shledáme, těším.

Alice J. (60), jižní Čechy