Domů     Viděl náš pes duše mrtvých?
Viděl náš pes duše mrtvých?
5 minut čtení

O tom, že zvířata skutečně mají jakýsi šestý smysl, jsme se s manželem přesvědčili před několika lety na vlastní oči.

Ukázalo se, že podivné chování našeho psa mělo souvislost s úmrtími v naší rodině! Věřím tomu, že nás navštívili duchové právě zemřelých příbuzných. Zažili jsme tehdy dva děsivé večery, které už bych si nechtěla nikdy v životě zopakovat.

Citlivá stvoření

O tom, že zvířata jsou velmi citlivá a dokážou vnímat to, co my lidé nevidíme, jsem se přesvědčila dvakrát. Došlo k tomu před necelými osmi roky a našemu psovi Rolfovi byly tenkrát čtyři roky. Dodnes, když si na to jenom vzpomenu, mi z toho běhá mráz po zádech.

Vrčel a ježila se mu srst

Nejprve se to stalo jednoho letního večera, kdy jsme s manželem Petrem seděli v obývacím pokoji. Sledovali jsme nějaký film v televizi a náš pes Rolf, který byl vždy mírumilovný ke všem a ke všemu, začal být náhle neklidný. Vstal z pelechu a začal náhle vrčet.

Ježila se mu srst, jako kdyby cítil nějakou hrozbu. Zaujalo nás to, protože se takhle nikdy předtím nechoval.

Zuřivě čmuchal po pokoji

Mysleli jsme si, že třeba někde venku za oknem přeběhla kočka nebo že po ulici prošli lidé s jiným psem. Snažili jsme se Rolfa uklidnit, ale nebylo to možné. Po chvíli začal dokonce i výt takovým děsivým a táhlým tónem. Chtěla jsem ho pohladit, ale ucukl.

Místo toho začal po obývacím pokoji zuřivě čmuchat, jako by něco cítil. A hned poté znovu zavyl.

Chování psa nás vyděsilo

Nevěděli jsme si s Petrem s Rolfem rady. Vypozorovali jsme, že reaguje na něco neviditelného. Chvílemi se to k němu přibližovalo a on po tom chňapal. Jakmile to odehnal, tak už jen vrčel nebo vyl. Celé to trvalo asi čtvrt hodiny.

Byli jsme z toho oba s manželem vyděšení, protože pro chování našeho psa neexistovalo žádné rozumné vysvětlení. Nakonec se Rolf uklidnil, ale my jsme o tom zážitku ještě dlouho s manželem diskutovali.

Ovšem na nic, co by dávalo alespoň trochu smysl, jsme nepřišli. Ptali jsme se pak i různých známých, jestli také oni se svými psy zažili něco podobného. Nikomu se ale nic takového nestalo.

Pouhá shoda náhod?

Týden po onom divném Rolfově chování jsme se dozvěděli o smrti mojí vzdálené sestřenice Magdy. Neměla jsem s ní celý život moc dobré vztahy, považovala jsem ji za zlou a zatrpklou ženu.

Bydlela v jiném městě, takže jsem ji vídala jen výjimečně při nějakých velkých rodinných sešlostech. Zaujala mě ovšem jedna věc – sestřenice zemřela právě v ten den, kdy se náš pes tak záhadně choval.

Nadhodila jsem před manželem myšlenku, že ty dvě události mohly mít spojitost. Co když opravdu bezprostředně po smrti navštěvují duše zemřelých živé, které znaly? Třeba jen proto, aby je vystrašily?

Můj muž je v tomhle směru spíše prakticky uvažující člověk, takže se k mojí teorii stavěl rezervovaně.

Čtvrt roku se nic nedělo

Protože Rolfovo chování z onoho večera se poté už neopakovalo, postupně jsme na ten děsivý večer oba dva zapomněli. Netušila jsem, že se všechno odehraje ještě jednou. Uplynulo zhruba čtvrt roku. Venku byla tma a nevlídné podzimní počasí.

Chystali jsme se s manželem, že si otevřeme lahev dobrého vína a uděláme si hezký vzpomínkový večer. Rolf seděl v předsíni, unavený z předchozí procházky. Náhle přišel do pokoje a začal se chovat úplně stejně jako tenkrát, když zemřela sestřenice.

Choval se jako tenkrát

Nyní už nás to tolik nešokovalo, předpokládali jsme, že to Rolfa za chvíli přejde. Více jsem se soustředila na to, co pes dělal. Skutečně to vypadalo, jako když bojuje s nějakým neviditelným nepřítelem – dokonce se zdálo, jako by nás před ním chtěl chránit.

Konečně nastal klid

V jeho chování se střídaly strach a odhodlání. Opět vrčel, vyl a měl zježenou srst. Neexistovala síla, která by ho dokázala uklidnit, přišlo to až po deseti minutách samo.

Na rozdíl od zážitku před čtvrt rokem jsem si tentokrát část Rolfova tajemného vyvádění natočila na mobil. Poté, co byl pes zase v normálním stavu, se manžel trochu nevhodně žertem zeptal, kdo asi zemřel.

Sestra mi volala smutnou zprávu

Kdyby býval tušil, jaká je pravda, asi by si tu otázku odpustil. Druhý den mi totiž volala sestra z Prahy a s pláčem mi sdělila, že předešlého večera dostal její manžel infarkt, který nepřežil.

O tom, co jsme prožili s Rolfem, jsem se jí raději nezmiňovala, ale dodnes jsem přesvědčená o tom, že v onom druhém případě se jednalo o návštěvu duše mého švagra. Dokonce i můj racionálně uvažující manžel nakonec připustil, že na tom možná něco bude.

A pokud jde o mě, já si jenom přeji a doufám, že to celé neprožijeme ještě znovu, ať už s Rolfem, kterému je dnes už dvanáct let, nebo s nějakým jeho následovníkem.

Kristýna A. (61), Uherské Hradiště

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.