Seznámili jsme se, když policajt zastavil tátovo auto a zjistilo se, že řidičovy doklady nejsou tak docela v pořádku. Táta je prostě chaotik.

Policista, který nás stavěl, byl mladý a hezký, mohla jsem na něm oči nechat. Na druhou stranu jsem tušila, že to zas tak příjemné setkání nebude, protože táta, který seděl za volantem, byl odjakživa zmatkař. Viděla jsem mu na obličeji, že se blíží katastrofa.

„Váš technický průkaz je, pane řidiči, propadlý,“ ozval se policista. „A koukám, že máte propadlý i řidičský průkaz, no to se mi snad jenom zdá,“ zachraptěl, jako by mu odcházel hlas. „A automobil jak máte špinavý… ale to už je to nejmenší.

Co mám s vámi dělat?“ Táta svěsil hlavu, vzdychal a neodpovídal. „On se polepší,“ kuňkala jsem prosebně. Policista odvětil, že má chuť vozidlo odstavit. „Jak bychom se dostali domů?“ naříkala jsem.

„Táta už špatně chodí.“ Když vypisoval pokutu, otec ho tiše upozornil, že u sebe nemá žádné peníze.

Nenápadně

„Chlape, proboha vás prosím, jeďte,“ vypravil ze sebe uniformovaný mladík. „Kéž bych vás už nikdy nepotkal,“ přál si vroucně. Znala jsem ho od vidění, netušila jsem, kde bydlí, vídala jsem ho čirou náhodou a zřídkakdy. Jak zařídit, abychom se seznámili?

Leda ho oslovit na ulici. Ale domníval by se, že jsem nějaká bláznivá. Leč osud tomu chtěl, že jsme se setkali při podobné příležitosti jako poprvé. Táta mu hrdě ukázal, že má doklady v pořádku. Policista jej chmurně přejel očima a pravil:

„Víte, proč jsem vás zastavil, pane řidiči? Projel jste křižovatku na červenou. A jestli mi zase řeknete, že nemáte ani korunu, přestanu být dobrák.“ Otec zesinal, ukázalo se, že má u sebe pouhých patnáct korun. Bez váhání jsem za něj pokutu zaplatila.

„Ještěže máte tady slečnu, ta vás zachránila,“ liboval si fešný policista. Naše oči se setkaly. Rychle a nenápadně jsem přidala k vysoké pokutě svou vizitku s telefonním číslem. Překvapila jsem samu sebe odvahou.

Až do bytu

Zatelefonoval mi hned druhý den, domluvili jsme si rande. Hned se rozhořela láska jako hrom. Když jsme spolu chodili skoro půl roku, rozhodla jsem se vzít ho k rodičům na oběd. Otec netušil, kdo přijde. Když spatřil mého vyvoleného v obýváku, zavyl:

„Proboha, vy jste měl přišel pokutovat až do bytu?“ Uklidnila jsem ho a představila mu Jiřího jako svého nového partnera. „No tak aspoň budu mít u policie protekci,“ rozhodl se otec, že bude policajta v rodině považovat za pozitivní věc. A taky že jo. Jirka je navíc báječný manžel.

Alice (61), Karvinsko