Netušila jsem, že zrovna já budu mít na takovou práci talent. Více než výhrůžky a pokuty mi v mém zaměstnání pomáhá laskavé slovo a úsměv.

Velkou část svého života jsem pracovala v knihovně za malý plat. Mně to ale nevadilo, protože to byla práce krásná. Manžel měl dobře placené zaměstnání, tak jsme nestrádali. Mohli jsme dokonce dopřát slušné vzdělání našim dětem.

Jenže před třemi lety šel můj muž do důchodu a najednou jsme poznali, co to je mít hluboko do kapsy. Našel si sice brigádu, ale bylo to jen na chvíli, neboť u něj udeřily značné zdravotní problémy. A tak to bylo najednou celé na mně. Karta se obrátila. Blížily se Vánoce a s nimi velká vydání.

Přivydělat si

V tom adventním čase se dělají nejrůznější kurzy a akce, včetně těch charitativních.

V salonku naší knihovny jsme jich měli několik, a já tam nadšeně přihlížela, občas se něco přiučila nebo pomohla s prodejem toho, co vyrobili postižení, matky samoživitelky apod. „Vy jste taková šikovná,“ oslovila mě paní z jedné nadace. „Vám to prodávání jde!

Máte na to talent!“ Smála jsem se tomu, ale pak mě napadlo, že by to mohl být způsob, jak si přivydělat. Tak jsem začala prodávat různé suvenýry, mejdlíčka, obrázky, maňásky, co někdo druhý vyrobil.

Obcházela jsem s nimi brzy ráno, během obědové pauzy nebo i po práci různé firmy a obchůdky a měla docela úspěch.

Nevěřila jsem

Tak jsem jednoho dne potkala člověka, který změnil můj život. Přitočil se ke mně a povídá: „Vás je na tohle škoda! Vy dokážete dostat z lidí i nemožné!

Nechtěla byste pro mě vymáhat dluhy?“ Nevěřila jsem, že bych mohla mít úspěch tam, kde ostřílení vymahači dluhů pohoří. Jenže ono mi to šlo. S úsměvem a řečí medovou jsem nikdy neodešla s prázdnou. Každý mi chtěl nakonec udělat radost.

Inu, zkusit se domluvit po dobrém je prostě vždycky lepší, než hned vyhrožovat. Zatím mi ta práce jde a žijeme si s manželem zase celkem dobře.

Zlata (58), Liberecko