Nechápala jsem, jak někdo může zkoušet štěstí v lásce přes seznamku. Pak ale došlo i na mne.

Mám kamarádku, která si prošla láskami přes seznamky nesčetněkrát. Přesto ji to nikdy neomrzelo. Zajímalo mne, co na tom tedy vidí. Nebyla nijak ošklivá, přesto jinde muže nenašla.

Tajemství seznamky

Lenka, má kamarádka, pracovala, chodila do společnosti, byla vždy komunikativní, zkrátka žila společenský život, proto mne udivovalo, když nenarazila na muže tím klasickým způsobem.

Co na tom viděla?

„Víš, já musím toho chlapa poznat. První setkání, to mne nikdo neuhrane,“ vysvětlovala mi. Když ale cítila, že nechce být sama, zkusila inzerát. „To je snadné. Nejdřív si s tím člověkem píšeš. Něco o něm zjistíš, aniž byste se museli vidět.

Uniknout není tak trapné, jako když už se vidíte tváří v tvář,“ popsala mi. Tenkrát mi to bylo jedno, byla jsem vdaná a neměla jsem touhu se seznámit.

Byla jsem v pokušení

Nastala však doba, kdy to v mém manželství začalo skřípat. Nakonec jsme se s manželem domluvili na rozvodu. Žádné velké hádky se nekonaly, rozešli jsme se v klidu.

Když jsem si protrpěla první měsíce a užívala jsem si samoty, začala jsem uvažovat, že si někoho najdu. Jenže kde? V práci ne, to jsem nechtěla míchat tamní vztahy a soukromí. A jinde?

Byla to samá hrůza

Pravda, už jsem nebyla nejmladší, pomalu jsem zapomněla na to, jak se flirtuje. Ale nějak jsem si neuměla představit, že budu někoho hledat. Proto jsem zavolala Lence a sešly jsme se.

Chtěla jsem něco zkusit. Seznámit se přes inzerát. Lenka byla nadšená, cítila se jako můj guru. Musela mne do všeho zasvětit, poradit mi, co a jak, na co si dát pozor, jak vybírat. První dopisy byly hrozné.

Nechci nikomu křivdit, ale mám pocit, že o mne neměli zájem muži na mé úrovni. Nebo zkrátka měli jiné zájmy. Nenacházela jsem nikoho, s kým bych se chtěla vůbec sejít.

Už jsem to vzdala

Lenka mne ale nabádala, ať to nevzdám. „To je divné, možná by ses měla sejít s někým na zkoušku, třeba to bude jiné,“ nabádala mne Lenka. Jenže já neměla chuť. Pak ale přišel dopis, který tak strašný nebyl.

Nadšená jsem sice nebyla, ale jestli jsem se měla sejít s někým, byl to Dalibor, jak se odesílatel podepsal. Neměla jsem velká očekávání, však co jsem mohla ztratit. Když jsme měli před první schůzkou, začala jsem být nervózní. Nevěděla jsem, jestli mám jít.

Jenže to by byl trapas nepřijít. I tak ale schůzky naslepo dopadají. Nedalo mi to a přišla jsem dříve, abych mohla vyhlížet, jak bude Dalibor vypadat v reálu. Možná pak bych utekla.

Přišlo nejisté setkání

Nemusela jsem. Naopak vypadal velmi dobře. Po počátečních rozpacích jsme se skvěle bavili. Už dlouho jsem nepoznala někoho tak zábavného. U jedné schůzky nezůstalo. Bylo mi s ním dobře a chtěla jsem, aby nám to vyšlo. Vypadalo to, že je to na dobré cestě.

S Daliborem jsme se scházeli, brala jsem to jako nový vztah. Po dlouhé době jsem se cítila skvěle. Byl pozorný, ochotný, představa společné budoucnosti pro mne byla čím dál intenzivnější.

Divočina s překvapením

Se svým úspěchem jsem se svěřila i kamarádkám. Lenka k inzerátům přivedla ještě jednu naši kamarádku. Marii. Když jsme si jednou vyprávěly své zážitky a já vyprávěla své zážitky s Daliborem, Marie po chvilce zbystřila.

Po pár kontrolních indiciích jsme dospěly k tomu, že Dalibora známe obě. Stejné scénáře seznamování. Nejprve dopisování, obdobné fráze. Schůzky ve stejném duchu, návštěvy stejných míst. Ne, nebylo to s odstupem nějaké doby.

Řekla jsem: Dost!

Marie si začala psát s Daliborem měsíc a půl přede mnou, vztah udržovali půl roku, čili se scházeli ještě v době, kdy už byl se mnou. Hned mne napadlo, že nemusela být jediná. Na Dalibora jsem uhodila.

U toho příjemného a pozorného muže jsem se najednou dočkala jen odseknutí, že to snad neberu vážně.

Začal se chovat šíleně

Byla jsem snad první, kdo ho takto rázně odmítl. Začal se chovat jako psychopat. Vyhrožoval mi, pronásledoval mne. Varoval mne, že jestli o něm budu někde mluvit, budu mít ze života peklo. To mi stačilo.

Řekla jsem jen, že ho už nechci vidět, a dala jsem mu sbohem. Inzeráty mi štěstí jako Lence nepřinesly.

Pozor na Dalibora!

Už jsem to dál nezkoušela. Někdo si řekne, že to mohla být náhoda, ovšem když to vezmu do důsledků, tak je to ideální cesta, jak oslovit co nejvíce žen. Já nemohla všechny varovat. Jen jsem byla ve střehu, kdyby jiná z mých kamarádek znala nějakého Dalibora.

Nikdy s tím nepřestal

Neupozornila bych je ze zášti, ale proč by se měly ženy trápit jen proto, že věřily v lásku a on si jen hrál. Po letech jsem zjistila, že Dalibor se dokonce oženil, po pár letech se ale vrátil do starých kolejí. Tak ho žena prý nekompromisně vyhodila z domu. Nedivím se jí.

Jitka P., (72), Plzeň