Domů     Jak jsme s mým manželem dokázali, že zázraky se dějí
Jak jsme s mým manželem dokázali, že zázraky se dějí
3 minuty čtení

Nebyla to chyba moje ani manželova, že se nám narodilo postižené dítě. K nešťastnému poškození mozku došlo při porodu.

Předpotopní technologie doby nedokázala ještě určit vrozené genetické vady a lékaři nebyli příliš sdílní. Mladá, vystrašená maminka jako já byla v přeplněné okresní porodnici jen jednou z mnoha. Porod byl komplikovaný.

Veškeré snahy dostat dítě do správné polohy selhávaly. Děťátko se ne a ne pootočit a posunout. Po dvou urputných hodinách přišlo na řadu to, čeho jsem se obávala nejvíc. Kleště. Tak se narodil náš Jiřík.

K lékaři

Čas ubíhal, na příšerný porod už jsem málem zapomněla, Jiřík krásně rostl a všechno se zdálo normální. První potíže začaly v jesličkách. Pohyboval se trochu jinak než ostatní děti, nestíhal je a špatně mluvil. Tehdy jsme poprvé vyhledali pomoc lékařů.

Doktor objevil souvislost mezi klešťovým porodem a zvláštním chováním našeho syna. Bylo to jasné. Při porodu došlo k poškození mozku.

Jaké řešení?

Lehká mozková disfunkce. Nálepka, které se nemohl dlouhá léta zbavit. „Všechno uvidíme časem,“ říkali nám a pomalu nás připravovali na to, že syn možná nebude nikdy normálně chodit ani mluvit. Nechtěla jsem si tu variantu vůbec připustit.

Jiřík koktal, špatně vyslovoval a jeho chůze i jemná motorika nebyly příliš vyvinuté. Jinak byl ale naprosto normální! O tom, že to bude mít v normální základní škole těžké, nás informovali. Navrhovali zvláštní školu, tu jsme s manželem odmítli.

Rozhodli jsme se, že uděláme vše pro to, aby se náš Jirka mohl směle zařadit mezi normální, zdravé děti. Začala jsem s ním chodit na fyzioterapie a na logopedii.

Pilovali jsme výslovnost každý den, i když to bylo mnohdy vyčerpávající, já jsem ale věřila, že to přinese své ovoce. A přineslo.

Zařadil se!

Všechna písmenka vyslovoval za pár měsíců správně. Jen zadrhávání v řeči mu zůstalo. Chůzi i jemnou motoriku vypiloval, i když na titěrné ruční práce zkrátka nikdy nebude. To ale vůbec nevadí.

Ve škole nebyl premiant, prospíval s průměrnými výsledky a vyučil se kuchařem. Povedlo se nám ale to, o čem jsme nejvíce snili, náš syn se začlenil mezi normální, zdravé vrstevníky.

Dnes pracuje v hotelu, práce ho baví. Má ženu a dítě a je spokojený. S manželem jsme pyšní na sebe, že jsme to tenkrát nevzdali. A hlavně na Jirku. Je to bojovník!

Lenka (61), Plzeň

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud