Byla jsem nesnesitelná. Neměla jsem žádnou kamarádku a každý přítel ode mě utekl. A stačilo tak málo!
Už jako malé dítě jsem byla vzteklá a nepříjemná. Měla jsem dva starší sourozence a těm jsem dělala jen to nehorší. Ve škole jsem žalovala na druhé a taky mě neměl nikdo rád. Život se mnou nebyl lehký.
Matka mě dokonce vodila k dětské psychiatričce, která toho se mnou mnoho nesvedla. Řekla, že jsem asociální a budou se mnou problémy stále. Vlastně se moc nemýlila. I v lásce jsem měla problémy.
Žádný kluk ty moje stavy dlouho nevydržel, a tak se se mnou dříve nebo později rozešel. Rodiče doufali, že se to s věkem změní. Nestalo se tak. V pětatřiceti se začali strachovat i oni, že se nevdám.
Bylo to ve hvězdách?
Maminka si hodně četla o horoskopech a znameních a došla k názoru, že svou povahu mám napsanou ve hvězdách. Byla jsem totiž Blíženec, a ti jsou přece rozdvojené osobnosti. A tak jsem za to prý v podstatě nemohla.
Já se ale chtěla změnit a zkoušela jsem nejrůznější terapie a metody. Došlo dokonce na jógu, meditace a zkoušela jsem nosit různé amulety. To všechno pomohlo jen na chvíli. Jakmile jsem s meditací skončila, už za hodinku jsem cítila, že bych potřebovala další. Moje duše jako by byla posedlá nějakým démonem, který je neustále nešťastný!
Obyčejná
Tehdy jsem potkala ženu, která se žádnými alternativními metodami a čarováním nezabývala. Byla to obyčejná návrhářka, která si otevřela v nenápadné uličce našeho města obchůdek.
Jednou jsem si tudy zkracovala cestu a zvědavost mi nedala, abych nenahlédla dovnitř. V první chvíli jsem měla chuť se otočit a jít zase pryč, ale něco mě zastavilo. Zvláštní síla, která z té ženy vyzařovala.
Její pohled po mně sjel jako blesk po hromosvodu a povídá mi: „Ničíte v sobě všechno krásné, ven vychází jen to špatné. Měla byste pomoct té dobré síle ven, aby vás měli lidé rádi!“ Měla jsem chuť se otočit a vyrazit uraženě ven. Opět mě ale něco zadrželo.
Zeptala jsem se, jak to mám udělat? Odpověděla, že pokud se svěřím jejím rukám, tak ze mě udělá jiného člověka. Takového, kterého budou všichni milovat.
„A začneme vaším oblečením, žádné tlumené tóny, vy potřebujete pastelové barvy!“ Přesvědčila mě, abych sundala šedé sako a bílou halenu změnila za lehce fialkový odstín.
Rozpustila mi vlasy, nalíčila mě a nakonec vybrala náhrdelník z růženínu, který sama vyrobila.
Barvy umějí léčit
„Uvidíte sama. Za několik dní přijďte! Buď mi ty věci vrátíte, nebo navážeme spolupráci.“ Ten večer jsem byla pozvána na večírek, moc se mi nechtělo, ale chtěla jsem vyzkoušet, jestli ta změna bude působit. Byla jsem překvapená, jak na mě známí reagovali.
Slyšela jsem za ten večer několikrát větu: „Ty jsi dneska nějaká jiná! Úplně záříš!“ A tak jsem se nechala Jiřinkou, jak se ta žena jmenuje, vést. Bez jejích rad se už neobléknu. Život se mi díky ní od základu změnil. I muže jsem si nakonec našla.
Adéla (60), Zlínsko
