Příběh mé sestry je smutný. Ale je to ohromná bojovnice. Když se jedná o dítě, dokáže se s osudem pořádně poprat.

Lidský život píše romány, někdy bohužel smutné a kruté. Takový je příběh mé sestry. Bývala to krásná holka, plná života, rozesmátá, kluci ze širokého okolí do ní byli zbláznění. Kolem osmnáctého roku to s ní začalo jít z kopce.

Nejhorší noční můra se stala skutečností. Stačila se však ještě vdát, porodit nádhernou, zdravou dceru, ale už se o ni nedokázala dobře starat. Pro všechny v jejím okolí to byla tragédie, nejvíc pro manžela a dcerku, samozřejmě též pro mne a pro mámu.

Tohle by nás nenapadlo ani ve zlém snu, a přece se to stalo. Mirka žila opakovaně po ústavech s těžkou diagnózou, byla již v mladém věku v invalidním důchodu. Nezpůsobilá k výchově, zněl verdikt soudu. Soudkyně se jí zeptala, zdali by uměla uvařit kakao.

Mirka, v té chvíli ustrašená a roztřesená, nedokázala zodpovědět, co by k přípravě teplého nápoje potřebovala. „Jak chcete být mámou, když neumíte uvařit kakao?“ štěkla žena v taláru.

Operace

Sestře to zlomilo srdce. Svoji Marušku milovala, tak jako každá máma, avšak děvčátko bylo svěřeno do výchovy otci. Vídala dcerušku málokdy. To jí pochopitelně na duševním zdraví nepřidalo, strádala, krutá nemoc se zhoršovala.

Lékaři krčili rameny, předepisovali další silné léky, pod jejichž vlivem moje sestra chřadla ještě víc. Naše máma z toho žalem umřela, já jsem chodila jako tělo bez duše, zkrátka těžce nás to zasáhlo všechny.

A aby toho nebylo málo, onemocněl i Mirčin manžel Honza, zřejmě z toho příšerného stresu. Musel na operaci, nevědělo se, jak dlouho si v nemocnici pobude, a tak nebylo jiné řešení, než aby se zkusila o šestileté děvčátko postarat Mirka.

Slíbila jsem, že na ni občas dohlédnu, ale nastoupila jsem zrovna do nového zaměstnání a času nebylo nazbyt.

Jako lvice

Mirka z toho byla k smrti vyděšená, bála se, že selže, že to skončí nějakým hrozným průšvihem.

Roky už nežila běžným životem, teď najednou musela dcerku vypravovat do školy, zrovna do první třídy, což je zvlášť náročné, připravit snídani, malou do školy odvést, nakoupit, uklidit a tak dále.

Mámy dobře znají ten věčný kolotoč, ale moje sestra znala hlavně léčebny. Avšak během toho měsíce, kdy o dceru pečovala, neudělala jedinou chybičku. Najednou se z ní stala opravdová máma a cítila se daleko líp než předtím. Tohle byl lék, který potřebovala.

Také Maruška pookřála. Zázraky se, pravda, nedějí, Mirčina nemoc byla nevyléčitelná. Ale ukázalo se, že když bude bojovat jako lvice, může ji pozastavit anebo zabrzdit.

Iveta (61), Náchod