Domů     Nakonec jsem si lásku musela najít sama
Nakonec jsem si lásku musela najít sama
3 minuty čtení

Mámin nový partner Bohouš mi dohazoval nápadníky a náramně se tím bavil. Bylo to trapné, a tak jsem se mu trošku pomstila.

Máma celá zářila, tvrdila, že našla lásku. Upřímně jsem jí to přála. Táta nestál ani za fajfku tabáku a od doby, kdy mu spakovala kufry, nenašla nikoho, kdo by ji zaujal. Až teď, kdy jí bylo necelých sedmdesát.

Nicméně po boku toho chlapíka rozkvetla a omládla, vypadala ne na víc než na třiašedesát. Představila mi ho na chatě, udělal na mě dobrý dojem, byl sympatický, pořád rozesmátý. Jen mi vadilo, že mě v každé druhé větě chtěl provdat.

„Máti už konečně není sama,“ chechtal se, „ale dcerka je osamělá. Já to tak nenechám. To by bylo, abych ti někoho nenašel.“ Mírnila jsem ho, že je mi takhle prima a nehodlám to měnit. Kdo by mě taky chtěl?

Padesátka mi klepe na dveře, dvě manželství se mi rozpadla, zkrátka nejsem na trhu nevěst perspektivní. Ale matčin amant, jmenoval se Bohouš, nedal pokoj. A máma souhlasila, že je potřeba najít mi chlapa.

Blaťák

Byl máj, kdo z osady mohl, hrnul se v pátek odpoledne na chatu a odjížděl odtud nejlépe až v pondělí ráno. Dělala jsem to taky tak, stále ne zcela smířena s tím, že tu se mnou pobývají dva otravní dohazovači.

Bohouš zkoušel, co vydržím, dokonce mi sem i vodil místní nezadané chasníky. Byl to trapas, tady znal každý každého, a tak se to rozkřiklo. Dostrkal k nám též místní figurku přezdívanou Bláťák, to se na něj zlobila i máma.

Bláťák rozhodně nebyl ženich snů, věčně sedával u kiosku, žebral o drobné, koktal a i v zimě chodil jen v trenýrkách. Bláťáka by si nevzala ani polednice. Zaznamenala jsem, že snědl celý pekáč buchet určených k obědu, a šeptem pravila Bohoušovi:

„Důrazně tě žádám, abys mi sem už ženichy nevodil.“ K obědu dostal za trest rybičky v tomatě, protože je nenávidí.

Starý mládenec

Květen se chýlil ke konci a Bohouš přijel v pátek na chatu v doprovodu mladšího, pohledného bratra. Trpce jsem si pomyslela, že mi nikdy nikoho tak sympatického nedohazoval. U večeře zaznělo, že bratr je zapřisáhlý starý mládenec a že tomu tak bude navěky.

Jmenoval se Rudolf. Hezky se s ním povídalo. Máma s Bohoušem se už chystali spát, Bohouš mě přejel znepokojeným pohledem a povídá: „Tak pozor. Tohohle ti nedohazuju. To je brácha, a nedopustím, aby mu nějaká ženská popletla hlavu.“

Odpověděla jsem: „Bohouši, dobrou noc.“ Jen zavrtěl hlavou. Za rok a půl jsem se vdala za Rudolfa, i když Bohouš zuřil.

Dana (67), severní Morava

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.