Mámin nový partner Bohouš mi dohazoval nápadníky a náramně se tím bavil. Bylo to trapné, a tak jsem se mu trošku pomstila.

Máma celá zářila, tvrdila, že našla lásku. Upřímně jsem jí to přála. Táta nestál ani za fajfku tabáku a od doby, kdy mu spakovala kufry, nenašla nikoho, kdo by ji zaujal. Až teď, kdy jí bylo necelých sedmdesát.

Nicméně po boku toho chlapíka rozkvetla a omládla, vypadala ne na víc než na třiašedesát. Představila mi ho na chatě, udělal na mě dobrý dojem, byl sympatický, pořád rozesmátý. Jen mi vadilo, že mě v každé druhé větě chtěl provdat.

„Máti už konečně není sama,“ chechtal se, „ale dcerka je osamělá. Já to tak nenechám. To by bylo, abych ti někoho nenašel.“ Mírnila jsem ho, že je mi takhle prima a nehodlám to měnit. Kdo by mě taky chtěl?

Padesátka mi klepe na dveře, dvě manželství se mi rozpadla, zkrátka nejsem na trhu nevěst perspektivní. Ale matčin amant, jmenoval se Bohouš, nedal pokoj. A máma souhlasila, že je potřeba najít mi chlapa.

Blaťák

Byl máj, kdo z osady mohl, hrnul se v pátek odpoledne na chatu a odjížděl odtud nejlépe až v pondělí ráno. Dělala jsem to taky tak, stále ne zcela smířena s tím, že tu se mnou pobývají dva otravní dohazovači.

Bohouš zkoušel, co vydržím, dokonce mi sem i vodil místní nezadané chasníky. Byl to trapas, tady znal každý každého, a tak se to rozkřiklo. Dostrkal k nám též místní figurku přezdívanou Bláťák, to se na něj zlobila i máma.

Bláťák rozhodně nebyl ženich snů, věčně sedával u kiosku, žebral o drobné, koktal a i v zimě chodil jen v trenýrkách. Bláťáka by si nevzala ani polednice. Zaznamenala jsem, že snědl celý pekáč buchet určených k obědu, a šeptem pravila Bohoušovi:

„Důrazně tě žádám, abys mi sem už ženichy nevodil.“ K obědu dostal za trest rybičky v tomatě, protože je nenávidí.

Starý mládenec

Květen se chýlil ke konci a Bohouš přijel v pátek na chatu v doprovodu mladšího, pohledného bratra. Trpce jsem si pomyslela, že mi nikdy nikoho tak sympatického nedohazoval. U večeře zaznělo, že bratr je zapřisáhlý starý mládenec a že tomu tak bude navěky.

Jmenoval se Rudolf. Hezky se s ním povídalo. Máma s Bohoušem se už chystali spát, Bohouš mě přejel znepokojeným pohledem a povídá: „Tak pozor. Tohohle ti nedohazuju. To je brácha, a nedopustím, aby mu nějaká ženská popletla hlavu.“

Odpověděla jsem: „Bohouši, dobrou noc.“ Jen zavrtěl hlavou. Za rok a půl jsem se vdala za Rudolfa, i když Bohouš zuřil.

Dana (67), severní Morava