Na chatu jsme jezdili každou druhou sobotu a neděli. Střídali jsme se tam se sestrou a její rodinou. Vždy jsem si ale před cestou vyložila karty.

Tehdy jsem s kartami začínala. Byla doba, kdy se nám tyto ezoterické disciplíny otvíraly jako nový svět. Nakoupila jsem si nejen vykládací karty ale také kyvadlo, abych si to všechno vyzkoušela.

Inklinovala jsem k těmto věcem, už jako mladá dívka jsem točila prstýnkem na řetízku a ptala se na různé věci, včetně toho, jestli budu zkoušená.

Dobrodružná

Někdy to vyšlo, jindy ne. Nejspíš jsem to neuměla, než že by to nefungovalo! Tehdy byly děti malé a my jezdili na chatu, kterou jsme podědili po rodičích.

Sestra měla taky dvě děti, tak jsme se na chalupě střídali. Společně jsme tam trávili čas jen výjimečně v létě, když se daly na zahradě postavit stany, protože chata byla malá.

Manžel měl starou škodovku, která byla na rozpadnutí, cesta s ní takovou dálku byla někdy dobrodružná. Občas nás někdo musel táhnout na laně. Na chalupě se pak můj muž celé dva dny vrtal v motoru, abychom dojeli zpátky domů.

Karty nikdy nelžou

Nebylo divu, že jsem si začala na ty naše cesty vykládat karty. Vždy mi ukazovaly vydařený víkend. Jednou se mi ale vyrojily samé problémy. To mi zkazilo náladu, tak jsem karty rozhodila znovu. Jenže ony byly umíněné. Vytáhla jsem tedy jiné karty, cikánské s obrázky.

I ty mi ukázaly nepříjemnosti, ztrátu a smrt. Oklepala jsem se hrůzou a vymyslela si, že jsem nemocná, abychom nikam nejeli. Zavolala jsem sestře, jestli chce mít chatu ona. Nemohla, půjčila jsem tedy klíč své kolegyni.

Ještě tu noc nám volali sousedé, že chata hoří. Hasiči ji zachránili, škoda nebyla tak hrozná, nejhorší bylo zdraví těch, kteří v ní nocovali. Vyšetření odhalilo závadu na elektroinstalaci.

Hana (56), Most