Domů     Bude se mi ten mrtvý muž vracet ve snu stále?
Bude se mi ten mrtvý muž vracet ve snu stále?
3 minuty čtení

Byla to moje vina. Nehoda, při níž zemřel člověk! Teď se mi o něm bude zdát až do smrti? Chodí se mi snad v noci mstít?

Když jsem po třech letech znovu uchopil volant, proběhlo mým tělem mrazení. Znejistil jsem. Po nepříjemné autonehodě, při které jsem přišel málem o nohu, jsem v sobě konečně našel odhodlání a nasedl do auta, které patřilo mé matce.

Volala mi krátce poté, co jsem s vozem vyjel. Měla strach, jak to zvládám. Položil jsem si mobil na sedadlo spolujezdce a naladil své smysly, abych zvládl za jízdy i telefonovat. „Všechno je v pořádku, mami!“ ubezpečoval jsem ji.

Blížil jsem se právě k místu, které se mi navždy vrylo do paměti. Tady jsem přehlédl auto, vyjíždějící z lesní cesty. Bylo až do poslední chvíle schované za pyramidou naskládaných kmenů. Tady k té nehodě došlo.

Zelená dodávka

Řítil jsem se tehdy vysokou rychlostí, protože jsem spěchal na schůzku s klientem a měl zpoždění. V okamžiku, kdy jsem auto na vozovce zahlédl, bylo už pozdě. Prakticky jsem vůbec nebrzdil a v plné rychlosti narazil do jeho zadní části. Ozval se náraz…

Jezdec v zelené dodávce byl na místě mrtvý. Já měl, jako zázrakem, vesměs jen lehčí zranění a několikrát zlomenou nohu. Skončil jsem v nemocnici. Neustále jsem měl však před sebou obličej toho nešťastníka, který zemřel kvůli mně!

To se ani po třech letech nezměnilo. On byl už dávno na pravdě Boží, zatímco já jsem znovu seděl za volantem. Počasí bylo tentokrát stejné jako tehdy, což ještě posílilo vzpomínku na dramatický zážitek. Slabě mrholilo a foukal vítr, ostrý jako břitva.

Z dálky jsem spatřil onu naskládanou pyramidu dříví. Stála tam stále a byla stejná. V následující vteřině se na lesní cestě zprava mihla zelená dodávka. Dupl jsem na brzdu.

Střetu už ale nešlo zabránit. Jen zázrakem jsem zůstal s autem stát na silnici. Zelená dodávka dopadla mnohem hůř. Točila se dokola, jako ve větrném víru…

Nehýbal se

Bylo to všechno naprosto stejné jako tenkrát! To nemůže být pravda! Potácel jsem se k místu, kde leželo tělo muže, jenž při nárazu prolétl předním sklem a zůstal ležet na vozovce. Poklekl jsem k němu. Byl oblečen do dlouhého kabátu. Nebylo mu vidět do tváře.

Nehýbal se. Hledal jsem třesoucí se rukou po kapsách mobil. Postavil jsem se a volal záchranku. V tu chvíli se postava ležící na vozovce napřímila.

Pomsta?

Vykřikl jsem hrůzou. Ten obličej jsem znal. Patřil mrtvému muži z naší první srážky. Po obličeji mu stékaly zvolna klikaté potůčky krve, ředěné začínajícím lijákem. V tu chvíli jsem se probudil s výkřikem a zmateně se rozhlížel kolem sebe.

Byl jsem v nemocnici. Nade mnou se skláněl lékař a jedna ze sester. „Operace vaší nohy dopadla dobře!“ řekl mi. Uvědomil jsem si, že to všechno byl sen. Něco jsem zamumlal a znovu usnul. A všechno začalo nanovo… Od té doby se mi ten hrůzostrašný sen vrací.

Je to vždy stejné. Sedám za volant a vyrážím na cestu, fouká, lehce mrholí, v tom z lesní cesty vyrazí zelená dodávka… Přesně, jako tenkrát. Myslím, že je to nebožtíkův trest za to, že já jsem zůstal naživu.

Petr (57), Pardubice

Související články
3 minuty čtení
V bytě na balkoně jsem vídala papouška. Myslela jsem, že někomu ulétl, pak jsem na něj ale narazila na hřbitově – vedle svého hrobu! Manžel byl tehdy na chalupě, po celodenním sobotním úklidu jsem si sedla se sklenkou vína na balkon a relaxovala. Vtom se odněkud snesl pták, uslyšela jsem tlukot křídel a automaticky stáhla hlavu mezi ramena. Myslela jsem si, že to je nějaký holub. Jenomže přímo
5 minut čtení
Ve chvílích, kdy mě moje samota téměř zabíjela, jsem se začala modlit ke svému andělovi a přála jsem si, aby se stal zázrak. Vždy jsem věřila, že existují dobré síly, které nám pomohou, když už dál nevíme, kudy kam. Například naši strážní andělé. Zjevení anděla mi pomohlo Moje obavy ze samoty vyřešilo zjevení právě jednoho takového krásného anděla. Tajemná zářivá bytost mi pomohla najít o
3 minuty čtení
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme
3 minuty čtení
Okno protějšího domu bylo zavřené celá léta. Jedné noci se to ale změnilo. Moje zvědavost se mi vymstila. Děsivý pohled strnulé figuríny se mi vrací ve snech doteď. Už dlouhá léta žiju v zapadlé části městského centra. Noci zde jsou však klidné, tiché. Ani na své sousedy jsem si nikdy nemohla stěžovat. I když, byla tu jedna věc, která mě vždycky velmi zajímala. A to bylo okno protějšího domu, k
3 minuty čtení
V nočním parku jsme se dostali do křížku s podivnou partičkou. Tři muži nás chtěli okrást. Na manžela dokonce vytáhli nůž. Pak se stal zázrak. Nebyla jsem nadšená z toho, že s mužem půjdeme po půlnoci zkratkou přes park. I když je manžel silný chlap, bála jsem se. Ta část města neměla dobrou pověst, kriminalita tu rostla, zvlášť parku v noci bylo radno se vyhýbat. Jenže jsme se u kamaráda na za
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé