Domů     Musela jsem pochopit, že mi ubývají síly
Musela jsem pochopit, že mi ubývají síly
2 minuty čtení

Byli jsme s mužem vždy takoví sportovci! Nemohla jsem si připustit, že už nevydržíme tolik, co dříve. Až jsem jednou ošklivě přecenila své síly.

Když jsme se s Tomášem potkali, bylo to na náročném výšlapu do hor. Vyrážela jsem s partou holek, které byly stejně aktivní sportovkyně jako já.

Tehdy jsme se skryly před deštěm v horské boudě a tam narazily na skupinku horalů, mezi nimiž jsem si našla svého budoucího muže.

Měli jsme společnou vášeň − turistiku. O víkendech jsme neseděli doma, ani když blesky lítaly. Vyráželi jsme někam do přírody. Bylo jedno, zda pěšky, na kole nebo na nějakém plavidle.

A k takovému životu jsme později vedli i naše děti. Už jako maličké jsme je nosili v sedátku na zádech a drápali se s nimi do kopců. Tak jsme se postupně stali také aktivními důchodci.

Do Tater

Nepřipouštěli jsme si, že bychom se měli v čemkoli omezovat. Dalo by se dokonce říct, že jsme cítili potřebu sportovat s přibývajícími roky ještě víc, abychom dokázali lépe vzdorovat stárnutí.

Ráno jsme vyskočili z postele, a i když venku pršelo, obuli jsme sportovní boty a vyrazili běhat do parku. Dokonce i poté, co tam manžela kousl nějaký cizí pes, jsme s běháním nepřestali.

Když se Českem hnal covid a nám se vyhnul jako zázrakem, radovali jsme se, jak jsme odolní a zdraví, že by nám mladí mohli závidět. A tak jsme si na loňský rok naplánovali výlet do Tater. Výbavu jsme měli dobrou a cítili se báječně po tělesné i duševní stránce.

V bezvědomí

Ten výšlap, na který jsme vyrazili, nebyl nikterak náročný. Ale prostě to najednou přišlo, jako by mi nějaký šotek podrazil nohu. Selhaly mi síly, zradily mne nohy a já se řítila dolů.

A tam zůstala ležet v bezvědomí. Naštěstí to nebylo vysoko. Probrala jsem se v nemocnici, vyděšený manžel seděl na hraně mé postele a starostlivě mi tiskl ruku.

I když ta příhoda nakonec dopadla dobře a já po pár dnech nemocnici opustila, bylo to pro mě a pro mého muže varování. Od té doby se šetříme pro své vnuky a nejdeme do rizika. Sportujeme sice dál, ale už nelezeme po skalách!

Eva (66), Děčínsko

Související články
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
3 minuty čtení
Nikdy jsme neměli doma zvířátko. Až v důchodu si manžel našel na procházce netradičního domácího mazlíčka. Nejprve jsem se toho zvířátka bála, člověk si ale zvykne. Když se naše dvě děti osamostatnily, zůstali jsme s manželem doma v našem bytě na sídlišti sami. Neměli jsme nikdy žádné zvíře, ani mě, ani manžela to nelákalo. Nemohu tudíž pochopit, co se to v mém muži probudilo, když si jednoho d
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.