Domů     Záhada mých skvrn na rukou
Záhada mých skvrn na rukou
3 minuty čtení

Od dětství jsem trpěla záhadnou nemocí. Nikdo mi nedokázal pomoci. Až minulý život ukázal příčinu.

Prvně se mi to stalo jako miminku a s naprostou pravidelností se ten nevysvětlitelný „problém“ opakoval každý rok – vždy ve stejném období. Tu záhadnou nemoc nedokázal nikdo nikdy rozluštit, až do mých třiatřiceti let.

Do roka a do dne

V čem spočívala ta moje podivná choroba? Na dlaních se mi objevily krvavé skvrny. Když se to stalo první Velikonoce, bylo mi sedm měsíců. Rodiče z toho byli vyděšení a okamžitě volali pohotovost. Lékař se tvářil nepříjemně a rodiče podezíral, že mi ublížili.

Skvrny po svátcích zmizely, do roka a do dne se ale na mých malých dlaních objevily zase. Rodiče souvislost s tímto svátkem a mým „problémem“ nenapadla. Jak by také mohla, když to bylo v dobách minulého režimu.

Psychický problém?

Tak se to opakovalo rok co rok. Byla jsem jinak naprosto zdravá, skvrny naskakovaly na dlaních bez příčiny. Když jsem dospívala, poslali mě k psychiatrovi, zda se nejedná o psychickou záležitost. Zpovídali mě, s kým se stýkám, zda nejsem fanaticky věřící třídní nepřítel.

Chtěla jsem znát důvod

Po revoluci, když se objevili různí léčitelé a věštci, jsem se snažila přijít záhadě na kloub sama.

Bylo mi přes třicet let, na svou velikonoční „alergickou reakci“, jak jsem to s nadsázkou nazývala, jsem si už zvykla, ale přesto jsem toužila znát důvod, proč se mi taková věc stává a proč to je vždy na Velikonoce.

Prožívala jsem velké utrpení

Dlouho se mi nedařilo najít správného člověka. Až jednou. Byla to náhoda, kdy do našeho města přijela se svou besedou jistá doktorka, která se zabývala minulými životy. Navštívila jsem její ordinaci. Vedla mě mými životy a hledala.

Problém našla přesně tam, kde tušila. Ocitla jsem se v dobách starého Říma, byla jsem chlapec, sotva patnáctiletý, křesťan, kterého přibili ke kříži. Prožívala jsem strašnou bolest a dlouhé umírání. Viděla jsem svou zoufalou matku i otce, kteří plakali. Bylo to tak bolestivé, že jsem se ještě dlouho po regresi nemohla uklidnit.

Vnitřní smíření

Když jsem od doktorky odcházela, říkala jsem si, jak s tím teď budu žít… Ale opak byl pravdou. Už ten večer před spaním jsem si uvědomila ostatní životy, kterými jsem mezi tím dávným a současným v regresi procházela.

Byly krásné, byly odměnou za utrpení čisté duše. Díky nim jsem trauma překonala. Od té chvíle se mi krvavé skvrny na dlaních už nikdy na Velikonoce neobjevily.

Alice P. (57), Mikulov

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.