Domů     Zničili nám vzpomínky i domov
Zničili nám vzpomínky i domov
3 minuty čtení

S mužem jsme 40 let snili o Karibiku. Když jsme na něj našetřili a vyrazili jsme, vrátili jsme se do domova, který byl zcela zničen. Jako náš život.

S Karlem nemáme děti. Chtěli jsme, ale nepovedlo se. O to víc jsme si chtěli užít život, abychom si řekli, že jsme jej spolu naplnili.

Jezdili jsme na výlety a dopřávali si, avšak nebyli jsme tak bohatí, abychom si jen tak dovolili Karibik, o němž jsme snili od 25 let, kdy jsme se poznali. I tento sen se splnil. Pak se však změnil v noční můru.

Dva sny zahalené temnem

Měli jsme spoustu plánů, ty největší však byly vlastní bydlení a právě cesta tak daleko. Domov jsme si našli, dlouho jsme jej budovali. Vlastně každý den našeho manželství. O to víc byl byt protkán láskou a vzájemnými vzpomínkami. Na každý kousek nábytku a zařízení jsme měli vzpomínky.

Jak jsme sháněli tu modrou ložnici až na druhém konci republiky. Jak nám dělníci opačně namontovali teplou a studenou vodu. Milovali jsme i to prostředí, bylo to u parku. A i sousedé byli skvělí.

Konečně nám to vyšlo. Čekali jsme celý život!

Bylo nám skoro šedesát, už jsme ani nedoufali, že nám ten Karibik vyjde. Ale nakonec se zadařilo. Mohli jsme jet do Karibiku. Vzpomínám si, jak nám tehdy bylo krásně. Byla to ta nejnádhernější dovolená.

Ovšem stejně i po těch letech ji mám zakalenou tím, co se stalo, když jsme se vrátili. Na první pohled bylo vše v pořádku. Dveře se zdály neporušené, ale po jejich otevření jsme málem omdleli. Všude rozházené věci. Bylo jasné, že tam někdo byl.

Nejenže kradl, ale spoustu věcí zničil. Proč rozbil tu vázu po mamince? Musel trhat ty obálky, kde byl fotky z manželova dětství? To už se nikdy nedalo spravit.

Zhroutila jsem se

Začala jsem plakat, když jsem zjistila, že sáhli na to nejcennější. Ty památky na rodiče, kteří tu už nebyli. Ty vzpomínky. Snad by mně tak nevadilo, kdyby poničili rychlovarnou konvici, která se dala nahradit. Ale z těch ztrát citových jsem se zhroutila.

Musela jsem vyhledat pomoc, manžel vše zvládl

Byla jsem na psychiatrii, dokonce jsem pak jela do sanatoria. Můj skvělý muž se mezitím o vše postaral. Absolvoval různá kolečka u vyšetřování, nakonec ty lumpy našli. Naše cenné věci ale už ne. Neměly pro ně hodnotu, tak je zahodili kdoví kde.

Jak jsme se později dozvěděli, šlo o bývalé nájemníky našeho baráku, takže měli přehled, kdo kde bydlí a kde je. Možná jim prý i někdo dal tip. Je hrozné, jak jsou lidé na sebe zlí. A to dokonce ani nevíte, koho máte za souseda.

Už jsem se tam necítila bezpečně

I když byl byt zase uklizený a obyvatelný, už nikdy jsem se tam necítila dobře. I když jsem to místo milovala. Můj muž miluje zase mě, a tak nakonec sám navrhl, že se odstěhujeme. Udělali jsme to. A já měla výčitky, že jsem možná udělala chybu.

To jsem manželovi ale nikdy nepřiznala. Bála jsem se, že by pak zalitoval, že nebyl pevnější a nerozmluvil mi to. A byl by smutný, že ztratil byt, který tak miloval. Jenže to místo mi to stále připomínalo. A i to vědomí, že někdo možná hodně blízký si nás vyčíhl, také příjemné nebylo.

Jarka K. (71), Zlín

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.