Obě nás pronásledoval v dětství podobný sen, který se navíc neustále vracel. Žily jsme na Srí Lance a byly jsme tak šťastné…

Když mi bylo dvanáct let, dostala jsem od rodičů obrazovou publikaci o Srí Lance. Jak jsem v ní začala listovat, byla jsem jako uhranutá. Cítila jsem, že mě něco k té zemi silně přitahuje. Tehdy se mi začal opakovat zvláštní sen.

Zpravidla začínal tak, že sedím na pláži se zlatým pískem. Sbírala jsem kraby a želví vejce a nosila je domů rodičům. Vypadali tak sympaticky. Byli to přesně takoví lidé, jaké jsem vídala na stránkách publikace o Srí Lance.

Tatínek mě objal a maminka mi připravila na stůl snídani. Všichni byli tak milí a veselí… Tyto sny se mi opakovaly stále dokola. Nejzvláštnější na tom ale bylo, že podobné sny měla i moje kamarádka Jitka.

Popisovala mi, jak se ve snu prochází po pláži a pak kráčí srílanskou vesničkou k rodnému domku, kde ji vyhlížejí rodiče. Nemohly jsme pochopit, jak se nám mohly zdát takové stejné věci. Často jsme si o tom vyprávěly, i když už jsme byly dospělé.

Výlet za exotikou

Až jsme se před pár lety rozhodly, že vyrazíme na společnou dovolenou na Srí Lanku. „Splníme si ty naše sny!“ smála se Jitka. To jsme ještě netušily, jakou pravdu má. Zásadním pro nás byl výlet na takzvanou Lví skálu, kde se nám udělalo oběma zle.

I když je to místo klenotem UNESCO, nám se tam nelíbilo. Netušily jsme proč? Až posléze jsme se dočetly na internetu, že právě zde kdysi sídlil zloduch, který zabil vlastního otce.

Jsem doma

Ten člověk odtud vyhnal mnichy, kteří zde měli svůj klášter, a postavil si tam palác, kde žil v neřesti se svými kunkubínami. Cítily jsme s kamarádkou tu silnou energii, netušila jsem, proč zrovna na nás má to místo takový vliv.

Když jsme pak vyrazily na výlet do nedalekých vesniček, najednou jsme byly jako v jiném světě. „Tady jsem doma,“ zašeptala Jitka a já musela přikývnout. Jedna z vesnic byla přesně místem, které jsem znala ze svých snů. Možná jsme tu obě měly svůj domov v minulém životě.

Iveta (54), střední Čechy