Domů     Lojzíček svůj dluh musel splatil i po smrti
Lojzíček svůj dluh musel splatil i po smrti
3 minuty čtení

Nechápu, jak se mohlo stát, že jsme vyhráli ve sportce přesně tu sumu, kterou nám dlužil soused, co zemřel.

Vlastníme s manželem malou chaloupku. Koupili jsme ji, když byly naše děti malé. Zamilovali jsme si to místo natolik, že jsme se do chaloupky odstěhovali v důchodu.

Je nám tady dobře, lépe než ve městě, kde jsme náš byt na sídlišti přenechali vnučce. Místní nás už dávno vzali za své, takže se cítíme v podstatě jako rodáci. Když je potřeba, umíme si i vzájemně podat pomocnou ruku.

Kdo mu půjčí?

Nedaleko naší chaloupku bydlel před lety soused Lojzíček. Byl už hodně starý a jeho život nebyl rozhodně jednoduchý. Za války byl nasazený v Německu, pak mu vzali komunisté malou dílničku, kterou zdědil po tatínkovi.

Nikdy neměl moc peněz, svou malou chaloupku udržoval jen stěží. Krátce před jeho smrtí se mu ale rozbil kotel a taky mu spadl na střeše komín. V bance mu půjčku nedali a ani z jeho starých přátel se nenašel nikdo, kdo by mu těch pár tisícovek půjčil.

Bylo nám ho líto, a tak mu manžel ve slabé chvilce v hospodě ty peníze slíbil. Lojzíček byl tak šťastný, když jsme mu ty peníze předali. Ještě z okna jsme viděli, jak si radostně poskakuje po cestě směrem ke své chalupě.

Do týdne měl doma nový kotel, manžel ještě s jedním sousedem mu opravili komín – a mohla začít zima. Stihl to akorát. Ještě na Vánoce nám přišel popřát a znovu děkoval za pomoc. Ujišťoval nás, že si šetří a půjčku brzy splatí.

Místní škarohlídi se nám pošklebovali, že ty peníze už nikdy neuvidíme. My se ale s manželem nebáli. Jenže pak najednou Lojzíček onemocněl a šlo to s ním rychle z kopce.

Podivný sen

Do pár týdnů zemřel. „Však jsme to povídali,“ říkali nám na pohřbu sousedé, „ty peníze už neuvidíte!“ Nedalo se nic dělat, smířili jsme se s tím. Neuplynul ani měsíc, když se mi zdál sen, ve kterém jsem slyšela hlas Lojzíčka, jak na mě volá:

„Janičko, já ten dluh vrátím! Vsaď si sportku!“ Probudila jsem se z toho a koukám, že manžel sedí vedle mě na posteli. „Sakra, zdálo se mi o Lojzovi. Chtěl, abych si podal sportku!“ Na zázraky jsme sice nevěřili, ale sportku si podali.

Mezi čísly jsme zvolili mimo jiné i datum, kdy Lojzíček zemřel. Když jsme si za pár dní šli pro výhru, nemohli jsme uvěřit. Byla nám vyplacena přesně ta suma, kterou si Lojzík od nás kdysi vypůjčil.

Kroutili jsme nad tím hlavou v úžasu. Všude jsme pak vyprávěli, že nám svůj dluh vrátil Lojzík i po své smrti. Kdoví, jak to udělal, ale vyšlo to. Každý rok mu za to zapalujeme na jeho hrobě svíčku. Nikoho jiného totiž už nemá!

Jana (71), Vysočina

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.