Domů     V márnici na nás čekalo děsivé překvapení
V márnici na nás čekalo děsivé překvapení
3 minuty čtení

Tajně jsme se chodili dívat do márnice. Tolik jsme toužili po dobrodružství, že jsme vymysleli sázku. Když padla noc, sešli jsme se na hřbitově…

Když jsem byla malá, hřbitov v naší vesnici měl úžasné kouzlo. Patřil mezi staré sudetské hřbitovy, a tak byly jeho součástí i opuštěné polorozpadlé hrobky.

Nás děti to místo děsilo a fascinovalo zároveň. Dveře do staré márnice byly rozbité, jako děti jsme tam snadno prolezli a prohlíželi si, jak to uvnitř vypadá. Stával tam pohřební kočár, měl černé záclonky a andělíčky na dveřích.

Na hřbitově bylo vždy hodně koček a většina z nich přebývala právě zde. Starý kočár, to bylo jejich doupě. K pohřebnímu kočáru jsem měla úctu, ale jak čas šel, dítě se stává drzejší.

Kdo jde první?

A tak jednou došlo k sázce. Kdo vydrží v noci deset minut v pohřebním voze, bude velký hrdina! Většina se vzdala pokusu okamžitě, tři se ale vsadili, že to dokážou. Když jsme se sešli v jedenáct v noci u vrat hřbitova, nečekaně dorazil i tatínek Pepíka.

Tomu se nepozorovaně vytratit z domu nepovedlo − nebo se prostě bál a všechno doma řekl. Kamarádi byli sice účastí dospělého zaskočeni, ale v hloubce duše se nám všem ulevilo. Když je tu dospělý, nikomu se přece nic nemůže stát. Nikdo se dovnitř nehrnul.

Dohadovali jsme se, kdo začne. Statečnost nás opustila. Nakonec se rozhodl Pepíkův táta, že půjde jako první… Uznale jsme hvízdli. Protáhl se dírou ve dveřích jen stěží a my tou škvírou zírali za ním.

Pepíkův táta se blížil k pohřebnímu kočáru, už bral za dveře, když z něho vyskočilo několik koček. Bleskurychle se vydrápaly na okýnko a zmizely do noci. Pepíkův táta sice uskočil, ale pak na nás zamával, že to byly přece jen kočky!

Nohy na ramena

A srdnatě zacloumal dvířky kočáru. V tu chvíli se odhrnula černá záclonka a z kočárku vylezla bílá ruka, a ta chytla Pepíkova tátu za rameno. Ten zařval jako tygr a dal se na útěk. My nečekali a běželi jako o závod pryč.

Jen jsme slyšeli, jak vylétlo z vrat několik prken. To jimi Pepíkův táta proletěl ven, doběhl nás a pak i předběhl a uháněl k domovu. Běželi jsme do vesnice s takovým řevem, že lidi vybíhali před domy. Nikdo nám ale tehdy náš strašlivý zážitek nevěřil.

Alena (67), Chomutov

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může