Domů     Srdce říkalo, musíš ho mít, hlava radila, zapomeň
Srdce říkalo, musíš ho mít, hlava radila, zapomeň
3 minuty čtení

Holky si myslely, že s Milošem spolu chodíme, ale nebyla to bohužel pravda. Překážela nám v tom taková nepříjemná věc.

Seznámili jsme se na zábavě v kulturním domě. Pořadatelé pouštěli dovnitř jen mládež, která již dovršila šestnáctý rok života, což nebyl můj případ, bylo mi teprve patnáct. A tak mě takový tlustý, na první pohled zlý chlápek seřval a vyhodil.

Smutně jsem courala venku a dychtivě nahlížela do oken, když tu se jedno pootevřelo a vynořila se natažená ruka. „Pojď,“ pravil tajemný hlas, „pomůžu ti.“ Vyškrábala jsem se na římsu a skočila do sálu.

„Dík,“ pravila jsem chrabrému jinochovi, který mi umožnil proniknout dovnitř. Hned jsme si spolu zatancovali. Od té doby jsme byli s Milošem přátelé. Holky si myslely, že spolu chodíme. Ale my jsme spolu nechodili. Překážel nám v tom jeden delikátní problém.

Zapomeň na něj

Miloš byl menší než já. Řeknete možná, to je toho. Jenomže byla jiná doba a odchylky od normálu byly vnímány jako nežádoucí. Dneska je to fuk a lidi se naopak snaží na sebe upozornit výstřednostmi, tehdy jsme ale všichni drželi ústa a krok.

Kdybychom se na ulici bývali chytili za ruku, lidi by měli řeči, úplně to slyším. Prcku, koukej vyrůst. Hele, není to tvůj mladší bratříček? A tak všelijak podobně. V srdci mi klíčila láska a chystala se sílit a kvést, ale hlava radila, zapomeň. Lidi se nám budou chechtat.

Zmítala jsem se v pochybnostech. Milošovi to slušelo, i holky to říkaly. Měl krásné oči, husté hnědé vlasy a interesantní fotbalové nohy, tvarované do písmene O. Jen ta výška, to byl problém. Trápila jsem se. Opravdu přijdu o lásku z takových malicherných důvodů?

Žádné podpatky

Někdy v té době mi povídá starší ségra: „Hele, ségra, chodíš teda s tím Milošem, nebo nechodíš? Někdo říká, že ne, někdo že jo… Ráda bych se v tom konečně vyznala.“ Zabodla jsem oči do země a všechno poslušně vyklopila. Že ho miluju.

Ale že nemá patřičnou výšku a že se bojím, že se nám budou lidi smát. Rozesmála se na celou ulici. „Koukni, co máš na nohou,“ houkla. Podívala jsem se dolů. Obula jsem si jako pokaždé lodičky na podpatku. Byla jsem obuví na vysokých šteklech posedlá. Uhodila jsem se do své tupé hlavy:

„A jo. Vidíš. No nejsem já husa?“ Ségra se soucitně usmála. Pak jsme si s Milošem fakticky domluvili rande a já přišla ve cvičkách. A tak jsme byli rázem stejně vysocí. Abych nezapomněla, Milošovi bylo tehdy teprve šestnáct, a tak ještě o kousek povyrostl. Na svatebních fotkách už je o fous vyšší než já.

Libuše (69), Krnov

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.