Na to strašidelné setkání se zjevením zemřelého pacienta nikdy nezapomenu. Při noční službě v nemocnici jsem viděla děsivý přízrak!

ovídá se, že duchové mrtvých se vracejí tam, kde skončil jejich život. Mnoho lidí umírá na nemocničním lůžku. Já jsem byla před několika lety svědkem jednoho neuvěřitelného setkání.

Noční služby jsem neměla ráda

Bude to už deset let, kdy jsem pracovala jako zdravotní sestra v jedné pražské nemocnici. Noční služby jsem neměla moc ráda, ve staré budově jsem se necítila moc dobře.

Navíc jsem hodně komunikativní a v noci bylo v nemocnici personálu mnohem méně a na sesterně jsem byla většinu času sama.

Kolegyně mi předala dokumentaci

Většinou jsem si krátila čas čtením lékařských dokumentů. Ale onoho večera jsem se nemohla na nic pořádně soustředit – měla jsem trochu pocuchané nervy z domácí hádky.

Doufala jsem, že se v práci uklidním, ale netušila jsem, jakou hrůzu v práci nakonec prožiji. Převzala jsem od kolegyně dokumentaci včetně informací o nových pacientech a uvařila jsem si zelený čaj, aby se mi nechtělo spát.

Všechno bylo normální

Posadila jsem se na židli a nechala jsem pootevřené dveře do sesterny, abych měla přehled, kdyby se něco dělo. Jediným problémovým pacientem byl pán na pokoji číslo dva, který, jak mi kolegyně připomněla, často v noci přicházel s různými „problémy“.

Podivný závan ledového vzduchu

Noc ubíhala ale celkem klidně. Venku bylo pochmurné podzimní počasí, nepříjemně pršelo. U rozsvícené lampičky v místnosti pro sestry mi bylo dobře. Najednou, zničehonic, jsem pocítila prudký závan ledového vzduchu.

Bylo mi to divné, okno jsem měla samozřejmě zavřené. Jenže se mi to nezdálo, protože následkem toho spadly nějaké papíry ze stolu na zem.

Někoho jsem zahlédla

Jak jsem je zvedala, zdálo se mi, že ve dveřích někdo stojí. Otočila jsem se s tím, že to asi bude pán ze dvojky, ale když jsem přišla ke dveřím a rozhlédla jsem se po chodbě, nikdo tam nestál. Trochu mě to vyvedlo z klidu.

Nasládlý zápach

Všimla jsem si, že noční osvětlení na schodech, kterými chodba končila, podivně bliká. Už párkrát se stalo, že se porouchala zářivka, ale tohle bylo něco jiného. Zvědavost mě přemohla, a tak jsem se vydala k tomu porouchanému světlu.

Cestou po chodbě se mě zmocňovala zvláštní úzkost. Do nosu mi pojednou vnikl těžký nasládlý zápach – jen na chvilku a hned zase zmizel. Mně to ale nahnalo ještě více strachu.

Postava nad schody

Došla jsem pomalu až ke schodům. A tam jsem to jasně spatřila. Pod schody v tlumeném světle stála velká mužská postava v nemocničním županu.

Mojí první myšlenkou bylo, že je to někdo z pacientů, ale pak jsem si všimla, že ten muž nestojí na podlaze, ale jako by se vznášel kousek nad ní!

Začala jsem se modlit

Stála jsem zmrazená hrůzou a jen jsem se na tu postavu dívala. A ten přízrak se díval na mě. Byla jsem jako zkamenělá. Nebyla jsem schopná ani volat o pomoc. Bála jsem se pohnout. Trvalo to několik minut.

Potom se postava dala do pohybu a nejprve to vypadalo, že směrem ke mně. Polekaně jsem zalapala po dechu, ale vykřiknout jsem nemohla. Zavřela jsem oči a začala se v myšlenkách modlit.

Blízko ke zhroucení

Když jsem oči po chvíli otevřela, pod schody už nikdo nestál. Rozhlížela jsem se kolem sebe a celá jsem se třásla. Když jsem se vrátila do sesterny, neměla jsem daleko ke zhroucení. Kdyby to bylo možné, nalila bych si panáka na uklidněnou.

Kdysi dávno se stalo to samé

Až po chvíli jsem byla schopná zatelefonovat doktorovi, který měl také noční službu. Ale místo toho, abych mu vylíčila svůj příšerný zážitek, jsem se jenom stísněným hlasem zeptala, jestli je všechno v pořádku.

Bála jsem se, že mi to, co jsem před chvíli prožila, nikdo nebude věřit. Teprve druhý den jsem se opatrně zeptala jedné kolegyně, jestli někdy slyšela o tom, že v naší staré nemocnici straší.

Chtěla jsem to případně převést do legrace, ale k mému překvapení jsem se dozvěděla, že v minulosti měla jedna sestra zážitek, po kterém se zhroutila a ukončila pracovní poměr. Prý na ni zaútočil duch nějakého pacienta, alespoň tak to líčila.

Dávná smrt

Pověděla mi také, že přímo na našem patře prý kdysi před lety došlo vinou lékařů ke zbytečné smrti jednoho muže. Ten se prý nyní občas vrací, alespoň podle toho, co se vypráví. Zkoušela jsem o tom zjistit něco víc a podařilo se mi to.

Od starého vrátného jsem se nakonec dozvěděla, že k tomu úmrtí došlo jedné říjnové deštivé noci. Tedy v dobu, kdy jsem měla tu osudovou noční službu.

Raději jsem dala výpověď

Dodnes jsem přesvědčená o tom, že to byl duch onoho pacienta. Jeho duše nejspíš stále nemůže najít klid, a proto se jeho duch na výročí své smrti v nemocnici objevuje a děsí místní personál.

V nemocnici jsem zanedlouho raději podala výpověď, protože jsem nechtěla něco tak děsivého prožít v budoucnosti znovu.

Marie K. (61), Liberec