Domů     Duše mrtvých jsem si už netroufl rušit
Duše mrtvých jsem si už netroufl rušit
3 minuty čtení

Byl jsem nadšený sběratel hmyzu, nejvíce jsem měl políčeno na motýla smrtihlava. Pro něho jsem si přišel až do močálu u starého hřbitova. Na tu noc nezapomenu.

Noc byla černá jako antracit. Na nebi nebylo jediné hvězdy. To byla chvíle, kdy jsem vkročil do lesa. Nesl jsem s sebou srolovanou bílou plachtu, dvě kovové tyče a pak věci v brašně.

Pinzetu, lupu a láhev na hubení hmyzu, takzvanou smrtičku, napuštěnou éterem. V jedné ruce jsem držel rozsvícenou baterku a ve druhé síťku na hmyz. Byl jsem tělem i duší entomolog, který se věnoval sběru a preparaci hmyzu. Měl jsem políčeno na lišaje smrtihlava.

Modré plamínky

Ocitl jsem se na prostorné mýtině. Dál tekla říčka, která kolem sebe vytvářela podmáčený les, takový malý močál. Tady jsem uvázal bílou plachtu na tyče a na jedné straně na ni posvítil baterkou. K plachtě se začal shromažďovat hmyz.

Narážel na plachtu a padal na zem, kde jsem se jej umísťoval v láhvi smrtičce. Na lišaje smrtihlava jsem zatím čekal marně. A právě v tu chvíli jsem spatřil jakési modré plamínky. Svítily po mé levici a poskakovaly jako obří světlušky.

Kmitaly nad místem, kde podmáčená půda podemlela místní starý hřbitov. V nedaleké vsi se vyprávělo, že se jedná o „neposedný oheň,“ čili duše těch, jejichž věčný odpočinek byl narušen.

Klesám ke dnu

Tu historku jsem slyšel několikrát a až dosud jí nevěřil. Musel jsem té záhadě přijít na kloub, vydal jsem se tedy za těmi modrými plamínky. Každým krokem jsem se nořil víc do kaluží. Na okamžik jsem zhasl baterku, abych plamínky nevystrašil.

A tehdy mé tělo sklouzlo do slizké odporné náruče močálu. Zapadl jsem po pás do bahna, a to ve mně vyvolalo okamžitě krajní úzkost. Věděl jsem, že jakmile se budu snažit divokými pohyby vyprostit, budu rychleji klesat ke dnu.

Proto jsem se přemohl a zůstal bez pohybu. Směrem od zatopeného starého hřbitova se ke mně cosi blížilo. Zpočátku jsem si myslel, že je to skotačící modrý plamínek. Ale postupně světlo nabývalo velikosti lidské postavy.

Postava byla zbarvená domodra, její ruce vlály ve větru. V hlavě seděly dva temné body, ve kterých kmitala červená barva. Modré průzračné tělo se hlavou naklonilo až k mému obličeji. Prohlížel si mě. Pak se postava obrátila a začala se vzdalovat.

Už nikdy

Vracela se na hřbitov. A já se za chvíli konečně vyhrabal z objetí močálu. Nechybělo mnoho a utopil bych sebe i svoji kořist ve smrtičce. Neposedné modravé ohníčky pohasly.

Dostal jsem se v pořádku domů. K močálu jsem se už ale nikdy nevypravil. Ani ve dne. Duše mrtvých jsem už nechtěl víckrát rušit, podruhé bych nemusel mít takové štěstí, že se vrátím domů živý.

Petr (57), Pardubice

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.